Česky CZEnglish EN

Brno-Řečkovice a Mokrá Hora


Znak Brno - Řečkovice a Mokrá Hora

Adresa

 
Palackého nám.11, 621 00
tel. ústř. 541 421 711 , fax. 541 226 124
Web: http://www.reckovice.brno.cz 

Úřední hodiny

Pondělí 8,00-17,00 hod.
Středa 8,00-17,00 hod.

Další činnost v rámci státní správy vykonává pro městskou část Brno-Řečkovice a Mokrá Hora pověřená městská část Brno-Královo Pole. Od 1. 1. 2003 vykonává matriční obvod v sídle úřadu městské části Brno- Řečkovice a Mokrá Hora matriční agendy, a to i pro městskou část Brno-Ořešín.

starosta:Mgr. Bc. Marek Viskot (ČSSD) tel. 541 421 715 fax. 541 226 124
1. místostarosta:Mgr. René Černý (ANO 2011) tel. 541 421 717  

2. místostarosta neuvolněný:

Ing. Oliver Pospíšil (ČSSD) 

 tel. 541 421 726   
tajemník:JUDr. Jana Otevřelová tel. 541 421 716   

Historie

MĚSTSKÁ ČÁST BRNO – ŘEČKOVICE A MOKRÁ HORA

Statutární město Brno bylo po roce 1989 rozděleno na 29 samosprávných městských částí. Jejich vztahy k městu Brnu i navzájem jsou definovány ve Statutu města Brna. Z hlediska právní subjektivity tak zůstává město Brno jedinou obcí a městské části mají určitou suverenitu ve spravování svých věcí veřejných.
Jednou z 29 brněnských městských částí je i MČ Řečkovice a Mokrá Hora, která vznikla spojením dvou původně samostatných obcí.
Od poloviny 70. let minulého století až do roku 1990 byla dnešní MČ součástí většího brněnského územního obvodu Brno V.
Zásadní změna nastala až po roce 1989. Na základě reformy veřejné správy tak v roce 1990 získala naše MČ svoji samosprávu a také výkon přenesené státní správy.
Úřad MČ zajišťuje ze zákona na úseku státní správy tuto agendu:
stavební řízení, živnostenská oprávnění, výplatu sociálních dávek a přídavků, matriku, ověřování listin a zajišťování sňatků, životní prostředí a služby, správu bytů a bytových domů svěřených MČ do užívání.
Nejvyšším samosprávným orgánem MČ je zastupitelstvo (ZMČ), které je, tak jako v městě Brně, voleno přímo občany na volební období 4 let.
Zastupitelstvo ze svého středu volí radu městské části (RMČ), která se skládá ze starosty, jeho zástupců a radních a zřizuje výbory (ze zákona povinně výbor finanční, kontrolní a pro národnostní menšiny).
Rada MČ zřizuje jako své poradní orgány odborné komise, které posuzují problematiku v oblasti své odborné působnosti a připravují stanoviska pro jednání RMČ a ZMČ.

Základní údaje o MČ
Dnešní městská část Řečkovice a Mokrá Hora patří k nejsevernějším předměstím statutárního města Brna. Obě dříve samostatné obce (Řečkovice připojeny k Brnu v roce 1919, Mokrá Hora v roce 1960) měly již od XVIII. století velmi mnoho společného. Sousedství je stále více propojovalo komunikačně, administrativně, ekonomicky i obchodně, až byly v roce 1990 spojeny v jednu městskou část.
Současná městská část zaujímá rozlohu 818,8 ha, z čehož na Řečkovice připadá 722,0 ha a na Mokrou Horu 96,8 ha plochy. Přibližně 38 % z celkové rozlohy městské části pokrývají lesy, asi 26 % slouží zemědělským účelům a zbývajících 36 % tvoří zastavěné plochy a pozemky jiného využití.
K dni 1. 1. 2006 činil počet obyvatel Řečkovic a Mokré Hory 14 650 osob.

Svými katastry sousedí Řečkovice a Mokrá Hora s pěti městskými částmi Brna: Královým Polem, Medlánkami, Ivanovicemi, Jehnicemi, a Soběšicemi, nemalém úseku se samostatnou obcí Česká.
Páteřními komunikacemi MČ kudy vedou linky MHD, jsou: Palackého třída, Kuřimská, Banskobystrická (tramvaj č. 1) a dále ulice: Žitná, Novoměstská, Horácké náměstí, Vážného, Palackého náměstí, Hapalova, Gromešova, Maříkova (autobus č. 42), a: Žilkova, T. Novákové, Medlánecká, Karásek, Gromešova, Jandáskova a Tumaňanova (autobus č. 41). Kromě jmenovaných jsou domy soustředěny v dalších 81 ulicích a přilehlých náměstích.
Severojižním směrem prochází MČ rovněž čtyřproudová Svitavská radiála s příjezdem a sjezdem v prostoru řečkovické železniční stanice, poslední brněnské stanice na hlavní železniční trati z Brna přes Havlíčkův Brod do Prahy.

V MČ Řečkovice a Mokrá Hora najdeme 5 mateřských škol (Novoměstská, Měřičkova, Škrétova, Kárníkova a Tumaňanova), dvě základní školy Novoměstská a Horácké nám. s detašovaným pracovištěm na Uprkově ulici. Celostátně významnou pozici si vydobylo studijními výsledky svých žáků osmileté Gymnázium Řečkovice na ul. T. Novákové.
Volný čas mohou trávit děti v Domě dětí a mládeže na Ječné a Kořískově ulici, pro čtenáře je určena pobočka Knihovny Jiřího Mahena na Horáckém nám.
V MČ pracuje více než sto let TJ SOKOL Řečkovice, po letech zákazu opět začíná vyvíjet činnost i Orel.
Výtečných výsledků na poli sportu dosáhli krasojezdci TJ SOKOL, stejně tak jako mladí zápasníci TAK HELLAS, působící při ZŠ na Horáckém nám.
Ze společenských dětských organizací vyvíjí intenzivní činnost SKAUT-JUNÁK, pionýrská skupina VLAST a oddíly mladých táborníků.
S oživením společenského života po roce 1989 byla v roce 1991 obnovena letitá tradice Vavřineckých hodů.

Na radnici byla péčí kulturní komise zřízena výstavní síň s GALERIÍ NA RADNICI, pořádající od roku 1992 pravidelné výstavy výtvarného umění. Věhlas galerie přesáhl hranice ČR a každoročně v ní vystavují svá díla i umělci ze zahraničí.
V květnu roku 1997 byla v reprezentačních prostorách radnice zřízena z daru jednoho z nejvýznamnějších brněnských insitních malířů Jana Hrušky stálá výstava jeho obrazů a galerie nesoucí Mistrovo jméno.
Od roku 1991 vydává ZMČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora pravidelně zpravodaj ŘEČ.

Při výstavbě městské části bylo vždy dbáno i na výsadbu potřebné zeleně, zřizování parků, hřišť a sportovišť, což spolu s vyšší nadmořskou výškou proti centru Brna a severozápadním rozložením činí z Řečkovic i Mokré Hory vyhledávanou čtvrť zdravého a estetického životního prostředí.
Z hlediska reliéfu krajiny je toto území značně členité (s poměrně velkým výškovým rozdílem od 226 do 398 m n. m.).
Základní hydrografickou osu tvoří říčka Ponávka, protékající územím směrem od severu k jihu v severní části MČ s kaskádou čtyř chovných rybníků. Ponávka níže pod Mokrou Horou přibírá zleva potok Rakovec, později ve své jižní části zprava Medlánecký potok. Hojnost vodních zdrojů vyvěrajících na východních svazích kopce Západi byla v minulosti důvodem k vybudování rybníků, z nichž rybníček na dnešním Palackého náměstí a větší v prostorách současného sportovního areálu na Horáckém náměstí (tzv. Pařízkův rybník) byly zrušeny teprve v průběhu posledních 40 let. Podzemní vody jsou nyní kanalizací sváděny do Ponávky, která je pro případ přívalových vod vybavena rozsáhlou travnatou plochou retenční nádrže, sloužící jako rekreační a sportovní areál.

Původně ryze zemědělské obce Řečkovice i Mokrá Hora s rozvojem průmyslu v městě Brně a Králově Poli měnily svůj charakter, neboť zemědělství mohlo uživit jen menší část obyvatel. Obdělávaná půda díky dobrým klimatickým podmínkám umožňovala pěstování pšenice, kukuřice, žita a ječmene, z okopanin pak brambor a řepy. V nejbližším okolí Ponávky byly četné louky, v obou obcích bylo několik dobře prosperujících zahradnictví. Sady a zahrady přinášely kvalitní ovoce – jablka, hrušky, třešně, švestky, ořechy, místy též meruňky a broskve, na oteplených stráních se pěstovala vinná réva. Příchod nových obyvatel dojíždějících za prací do města, později i výstavba průmyslových podniků, si vynutily novou výstavbu domů a sídlišť (většinou na úkor obdělávané zemědělské půdy).
Lesů na kopcovitých stráních na okraji obou obcí se rozvoj výstavby téměř nedotkl. Jsou převážně smíšené s převahou listnatých stromů dubů, habrů a bříz, méně již je zde buků, líp či javorů. Z jehličnanů se setkáváme nejčastěji s borovicemi a smrky, méně modříny a vzácně i jedlemi.
Břehy vodních toků jsou porostlé olšemi a vrbami. Z křovinatých dřevin jsou v lesích nejčastější trnky, hlohy, brsleny, černý bez, lísky a babyky.
V současné době jsou volné prostory mezi vystavěnými sídlišti upraveny na parky, tu větší, tu malé, kde byly vysazeny ponejvíce borovice, břízy, smrky, javory a jasany, doplněné běžnými okrasnými keři. Na svazích při Svitavské radiále byly vysázeny ve shlucích rakytníky. V centrální části Řečkovic mezi kostelem a radnicí jsou již dříve založené parky s chráněnými starými stromy. Za zmínku stojí letité platany, javor stříbrný a liliovník tulipánokvětý.
V parcích uvnitř obytné zástavby lze nalézt trávníky bez volně rostoucích květin, v okrajových částech, na lukách a při krajích lesů rostou běžná společenství lučních a lesních bylin. Za zmínku stojí místní výskyt sněženky podsněžníku, bledule jarní, na některých suchých prosluněných stráních lze nalézt vzácně i koniklec obecný. Vlhké louky na podzim rozkvétají růžovofialovými květy ocúnů jesenních.
Výrazně zlepšená kvalita ovzduší vede i k opětovným výskytům některých vzácnějších hub, takže vedle běžně se vyskytujících babek, kozáků, klouzků, holubinek, čirůvek, ryzců, václavek či penízovek nacházíme i širší paletu hub hřibovitých. Z jedovatých se poměrně často setkáváme s muchomůrkou zelenou, hlíznatou a její jarní varietou, vzácně lze nalézt i hřib satan.
Z ptačí říše se v zastavěné části vyskytují vrabci, kosi, několik druhů sýkorek, drozdi a rehci, v létě vlaštovky, jiřičky a rorýsi, v zimních měsících přilétají z Pobaltí havrani, z přilehlých lesů
datli, sojky, straky, čížci, stehlíci, hýlové, pěnkavy a další zástupci drobného ptactva. Z dravců sídlí v zastavěné části celoročně značný počet poštolek.
Lesy jsou domovem větších dravců, jako jsou jestřábi, káně, ostříži, z nočních dravců zde nejvíce sídlí puštíci, sýčci, vzácně i kalousi.
Na vodních plochách a tocích se vyskytují divoké kachny, občas zavítají raci, vzácně lze spatřit i ledňáčka.
V lesích, kromě dnes již vzácnějších zajíců, se lze setkat s divokými králíky, srnci, z blanenských lesů občas zavítají mufloni, zaregistrovány byly i přechody jelenů. Divoká prasata dnes již nepatří mezi vzácnosti, ubylo naopak jezevců. Zvýšila se populace kun a lišek.
S postupující civilizací přírody migrují k lidským sídlištím častěji dříve čistě lesní zvířata, takže v parkových plochách je dnes běžně možno vidět bažanty, králíky, koroptve, sojky a dokonce i lišky. Kuna skalní, tchoř a ježek se stali pravidelnými obyvateli zahrad i zahradních staveb.
Ve vlhkých částech přírody při rybnících a tocích lze spatřit ropuchy a užovky, v teplejších a slunných místech slepýše a ještěrky, občas i zmije. Do dříve mrtvých vod Ponávky se vrátil život v podobě žab (většinou skokan skřehotavý a zelený), na horním toku se objevili i raci. Břehy toků jsou domovem hryzců, v klidnějších místech i ondater.
Vzhůru proti toku Ponávky, jejím malebným údolím z Mokré Hory až do Lelekovic, vede Stezka zdraví. Začíná u mokrohorských tenisových kurtů a sleduje turistickou trasu po červené značce. Stezka je opatřena informačními tabulemi s výstižnými texty o historii míst, kudy prochází, o geologickém složení masivu, kterým říčka protéká, a o zajímavých druzích flóry i fauny.
J. Čech


Historie MČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora

Tam, kde poslední výběžky Českomoravské vysočiny zvané Kohoutovická a Vranovská vrchovina zasahují svými zalesněnými kopci až na okraj Brna, přitéká řečkovicko – kuřimským průlomem k městu říčka Ponávka. Podél jejího toku vedla odpradávna obchodní trestenická stezka, později známá jako Dolní královská cesta.
Kraj byl osídlen již od mladší doby kamenné, své stopy zde zanechali Keltové a jejich následovníci. Název osady Řečkovice vznikl od množství vodních pramenů, říček, stékajících z úbočí kopce Západi směrem ke středu osady, kde stál zeměpanský dvůr později spolu s kostelem sv. Vavřince.
První písemná zpráva o obci je ze dne 4. září 1277, a to z listiny Přemysla Otakara II., který zeměpanský (markraběcí) majetek Rechcowitz daroval kapli sv. Jana na brněnském hradě Špilberku. Lze tedy předpokládat, že vznik obce leží snad o sto let zpět, v polovině XII. století.
V roce 1300 správu nad obcí (Reskowiz) přebírají Řád německých rytířů, v roce 1331 pak starobrněnské cisterciačky. Zboží řečkovické se však v průběhu XIV. století rozdělilo, část spravovaly nadále řeholnice ze Starého Brna, část druhou pak mužská větev téhož řeholního řádu sídlící ve Žďáru nad Sázavou, kteří svůj díl zboží často dávali do zástavy, až počátkem XV. století jej definitivně ztratili.
Mezi držitele Řečkovic tou dobou patřili nejčastěji brněnští erbovní měšťané a drobná šlechta – z Čirchova, Házové z Valdeka, Permanové, Ryšanové, Herrichspannové, Karnarové, Manduwle z Arnhauzu, Bohlové z Aurachu či Pfefferkornové z Ottopachu a na Řečkovicích.
Počátkem XVII. století odkupuje Řečkovice nejvyšší sudí Markrabství moravského Vilém Dubský z Třebomyslic. Ten však jako nekatolík o svoje zboží přichází po Bílé Hoře a v roce 1623 získává na 150 let řečkovické panství do svých rukou Tovaryšstvo Ježíšovo – brněnští jezuité, a to včetně tvrze, dvora, mlýna a dalších hospodářských objektů.
První písemná zpráva o řečkovické tvrzi, předchůdkyni dnešního zámku, je z roku 1464. O významu Řečkovic a zdejší tvrze svědčí i vyobrazení na Komenského mapě Moravy z roku 1627.
Třicetiletá válka, zejména ve své závěrečné fázi, přinesla Řečkovicím utrpení, bídu a zmar. K obnově válkou zpustošeného panství (zůstala tehdy jen polovina obyvatel, domů a polností) mohli přistoupit jezuité až ve druhé polovině XVII. století.
Spolu s hospodářskou obnovou přicházel do vsi, kde řadu desítiletí převládala víra protestantská, resp. vedle sebe koexistovali katolíci a protestanti, důsledná, byť nenásilná rekatolizace. Ještě dlouho však mezi prostým obyvatelstvem přetrvával skrytý protestantismus, jehož vyznavači se potají scházeli podle zdejších pověstí v některých mlýnech na říčce Ponávce. Ke cti jezuitů budiž vyzdviženo, že tento řád, označovaný za údernou pěst katolické církve, na svém vlastním panství postupoval mírně a s pochopením a proces rekatolizace byl oproštěn od nejkřiklavějšího násilí. Z tohoto období pochází rovněž nádherné pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého, dnes umístěné při severní straně zdejšího kostela. Je pravděpodobné, že v té době již byl na návsi zbudován rybník, protože sochy sv. Jana Nepomuckého byly většinou stavěny, v souladu s mučednickou smrtí světce, v blízkosti vodních toků nebo nádrží.
Postupně byly Řečkovice za panství jezuitů pozvednuty hospodářsky i kulturně. Zámek jako správní sídlo panství získával v oné době postupně podobu blížící se svému současnému vzhledu, obnovou prošel i kostel sv. Vavřince a při zámku byl  zřízen pivovar.
Nadcházející turecké války se Řečkovic přímo nedotkly, řada zdejších mužů však v bojích padla nebo navždy zmizela.
Teprve začátkem XVIII. století byla v obci zřízena škola, i když podle ústní tradice zde škola (patrně bratrská) působila ještě před Bílou horou. Tereziánské a josefínské reformy přinesly do života obce řád a nebýt válečných událostí oné doby, jistě by přinesly i užitek větší.
Velkou ztrátou pro Řečkovice bylo v roce 1773 zrušení jezuitského řádu, který byl po 150 let zárukou koncepčního hospodaření bez většího útisku poddaných. Předností bylo stálé držení majetku bez převodů, zástav, prodeje a dědického dělení, což bylo pravidlem u držitelů individuálních-šlechtických či později průmyslnických rodin.
V té době byla též vybudována nová "císařská" silnice, jejíž základy tvoří dodnes komunikační páteř Řečkovice, tj. části ulic Banskobystrické a T. Novákové.
Se zrušením nevolnictví v roce 1781 došlo i k částečné migraci obyvatel, zejména do nedalekého Brna, kam docházeli za prací do manufaktur.
Zrušením Tovaryšstva Ježíšova přešlo řečkovické panství pod Studijní fond, v jehož držení a správě bylo až do roku 1826, kdy panství zakoupil Josef Schindler pro svůj později nobilitovaný rod.
Napoleonské války se sice Řečkovicím vyhnuly, jejich hospodářský dopad na obyvatelstvo byl však značný. Celý kraj zchudl, byl na své náklady nucen vydržovat armády a starat se o jejich raněné.
Značné uvolnění přineslo až zrušení poddanství, roboty a vrchnostenské pravomoci soudní a správní v roce 1848. Jednotlivá panství se změnila na velkostatky, na nichž pravomoci šlechty byly minimální.
Válečné události roku 1866 se Řečkovic dotkly opět jen druhotně, nicméně ranění a nemocní vojáci zde ubytovaní přinesli s sebou i epidemii cholery. Ta byla příčinou zrušení stávajícího hřbitova mezi kostelem a zámkem a zřízení nového hřbitova na kopci nad zámkem na pozemku, který k tomuto účelu daroval obci šl. Schindler. Památkou na rok 1866 je velký kamenný kříž stojící uprostřed hřbitova na místě křížení hlavních cestiček. Na novém hřbitově zbudovali Schindlerové i svoji rodinnou hrobku, kam byl v roce 1922 uložen i poslední potomek rodu Antonín Oskar šl. Schindler.
Schindlerové se rovněž zapojili do veřejného života a Oskar Antonín šl. Schindler se stal v roce 1900 na pět let řečkovickým starostou. S Řečkovickými se však díky svým povahovým rysům nikdy nesblížil. Za jeho působení byl zrušen v roce 1892 provoz zdejšího pivovaru. V roce 1900 byl v Řečkovicích založen Sokol, který od svého počátku hrál velmi významnou roli ve společenském životě obce.
V roce 1905 odkoupil zámek s velkostatkem Alois kn. Schönburg – Hartenstein, rytíř Zlatého rouna, který se jako generálplukovník proslavil za I. světové války a stal se komadérem řádu Marie Terezie. V Řečkovicích však nesídlil a zámek se změnil na pouhé správní centrum velkostatku. V držení knížete zůstal zámek až do roku 1919.
První světová válka těžce postihla celou monarchii, a tak i mnoho z řečkovických občanů položilo své životy na jejich bojištích. Většina z těch, kdo padli do zajetí, vstoupila v průběhu války do čsl. legií, a tak z původních rakousko-uherských vojáků se vrátilo 10 jako legionáři, všichni z ruské fronty. Přesto po válce žilo u nás 63 příslušníků legií (přistěhovali se po návratu z front).
Krátce po skončení války odkoupili řečkovický zámek i s velkostatkem manželé Křivánkovi. Ti jej však drželi jen velmi krátce a již v roce 1923 jej odprodali rajhradskému podnikateli Arnoldu Skutezkymu, který si v řečkovickém zámku zřídil sídlo, ale zejména důstojné prostředí pro svoje bohaté umělecké sbírky. Ani A. Skutezky, přes svoji snahu, nedokázal najít k řečkovickým občanům tu nejlepší cestu, byť v dobách nejtěžších prokázal vždy dostatek citu a pochopení pro lidské utrpení bližních a ochotně finančně a materiálně vypomáhal, kde bylo potřeba. Tuto vlastnost projevil často i v Rajhradu, kde rovněž platil za mecenáše a podporovatele školy a společenského života. Uzavřený způsob jeho života pramenil ze ztráty jediné dcery, jež zemřela v mladém věku.
Skutezkyho sbírka maleb, grafiky, plastik, mincí a medailí daleko přesáhla běžné sběratelství. Ke konci života část sbírek věnoval a část odprodal Moravskému zemskému muzeu, a tak výrazně obohatil jeho sbírkové fondy.
Arnold Skutezky zemřel v roce 1937 a je spolu se svojí ženou a dcerkou pohřben na brněnském židovském hřbitově. Vzhledem k tomu, že Arnold Skutezky zemřel bez přímých potomků, dostal se řečkovický zámek po jeho smrti do držení příbuzných, rodiny Rattingerů a Goldsteinů.
Období první republiky, přes počáteční nesnáze bezprostředně po konci války, bylo obdobím klidu a hospodářské prosperity většiny obyvatel. Ani období ekonomické krize počátkem 30. let výrazně negativně neovlivnilo zdejší život. Řečkovických se ani podstatně nedotkly jinde četné problémy s projevy nastupujícího nacismu mezi německy hovořícím obyvatelstvem. Řečkovice a Mokrá Hora byly obcemi, kde česky hovořící živel měl vždy drtivou převahu.
Mnichovská dohoda a po ní následující vznik Protektorátu Čechy a Morava byl pro řadu mladých mužů signálem k odchodu do zahraničního odboje, nebo aktivního zapojení se do odboje domácího. Ze zdejších občanů bojovalo v západním i východním zahraničním odboji 9 vojáků, z nichž 4 padli.
Za odbojovou činnost zaplatilo životem 36 mužů a žen, válečné události připravily o život dalších 39 obyvatel, 64 osob přežilo hrůzy nacistických věznic a vrátilo se domů.
Řečkovice a Mokrá Hora byly definitivně osvobozeny sovětskými a rumunskými vojsky až na samém konci války 9. května, ojedinělý německý odpor byl ve zdejších lesích zdoláván ještě v dalších několika dnech. Naši svobodu vykoupilo svými životy 64 rudoarmějců padlých na katastru Řečkovic, počty u nás padlých rumunských bojovníků nejsou známy. Německých vojáků bylo po skončení bojů pohřbeno zejména v okolních lesích více než sto.
I. Koláčný

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 02.11.2017 08:11
  • Datum poslední aktualizace: 20.04.2016 09:31
  • Odpovědný útvar: Organizační odbor Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design