Česky CZEnglish EN

Z HISTORIE CESTOVNÍCH DOKLADŮ

Cestovní pasy představují jeden z druhů dokladů, které svému držiteli slouží k prokázání totožnosti (dříve pomocí svědků), což v dějinách vyžadovala každá společnost. Právě cestovní pasy patří k historicky nejstarším a nejrozšířenějším dokladům na světě. První zmínky můžeme zaznamentat již v období 5. století př. n. l. v oblastech Středního východu na území tehdejší Perské říše. V období středověku, však  začíná význam cestovních pasů narůstat na významu, a to především v zemích Západní Evropy například ve Velké Británii, kdy cestovní pas svému držiteli sloužil jako doklad k překračování hranic, či vstupu do přístavů.

Vzestup významu cestovních dokladů přichází v období 19. století při vzniku nové občanské společnosti, která začala vyžadovat nové způsoby k prokázání totožnosti, jako byly různé veřejné listiny, pracovní knížky, křestní či domovské listy a právě i cestovní pasy, které postupem času začaly být obohacovány o fotografii držitele.

Na počátku 20. století, především po první světové válce se v souvislosti s velkou migrací obyvatelstva začalo klást velký důraz na identitu držitele, především na fotografii a národnost. V období mezi světovými válkami se cestovní pasy stávají standardním dokladem, který slouží svému držiteli k překračování hranic. Následný vývoj cestovních pasů směřuje až ke strojově čitelné zóně, která se začíná objevovat v 80. letech 20. století.

Jaký byl vývoj cestovních pasů na našem území od 19. století?

V Rakousko-Uherské řísi bylo například nutno, aby se její občané měli čím prokázat i pro cestování po tuzemsku, a tak se začaly ve druhé polovině 19. století vydávat tzv. legitimační lístky dle ministerské vyhlášky z roku 1867. Pro poštovní účely se od roku 1909 vydávaly tzv. průkazenky. Pro cesty do zahraničí používali občané Rakouska-Uherska cestovní pasy, vydávané na základě císařského nařízení z roku 1857. (Ukázka dokladů z uvedeného období)

V prvních měsících po vzniku Československého státu bylo třeba vycházet především z legislativy bývalé Rakousko-Uherské říše, a to do doby, než si bude nová republika schopna vytvořit vlastní legislativu. V již zmíněném císařském nařízení z roku 1857 proběhlo v následujících letech k určitým změnám a to především v letech 1865 a 1867, které toto nařízení upravovalo. V následných letech, resp. do vzniku republiky, již žádné zásadní změny neproběhly.

V období konstituování nového státu v letech 1918 až 1919 se tak setkáváme s prvním nařízením v rámci cestovních pasů.

První nařízení vyšlo ještě v roce 1918 pod č. 87/1918 Sb., o vydávání cestovních pasů na základě zmocňovacího zákona o mimořádných opatřeních válečných ze 24. července 1917, nařizuje se takto: "Všechny osoby, které se chtějí odebrati mimo území Československé republiky, potřebují k této cestě cestovního pasu."

Rovněž bylo dle § 2 stanoveno, že pas lze vydat jen "osobám, které prokáží potvrzením příslušného berního úřadu, že mají veškeré do té doby splatné daně s přirážkami, jakož i jiné veřejné dávky úplně zaplaceny". Následně k provedení tohoto nařízení bylo vydáno Nařízení ministerstva financí v dohodě s ministrem vnitra, ministrem průmyslu, obchodu a živností, ministrem zahraničních věcí ze dne 18. ledna 1919 pod č. 46/1919 Sb.

Prvním zákonem, které vydalo Národní shromáždění České republiky byl Zákon č. 55/1928 Sb., o cestovních pasech. Tento zákon upravoval povinnosti Československých státních občanů k překročení hranice do ciziny, rovněž se zákon vztahoval i na povinnosti cizinců, kteří překročí hranice Československé republiky nebo se v ní chtějí zdržet. Cestovní pasy byly vydávány politickými úřady dle místa bydliště žadatele a osobám žijícím v zahraničí zastupitelskými úřady. V zákoně byla jasně stanovena působnost ministerstva zahraničí pro vydávání diplomatických a zvláštních pasů.

Cestovní pas musel obsahovat: jméno a podstatné údaje o držiteli, fotografii a podpis, dále označení pro které země a na jakou dobu platí. V zákoně se v § 3, odst. 2 rovněž dočteme, že "manželka může býti zapsána na cestovním pase manželově a děti mladší patnácti let mohou býti zapsány na cestovním pase osoby, s níž cestují". Cestovní pasy se vydávaly na dobu pěti let s možností jejich prodloužení. Oblasti přestupků se věnuje § 12, který praví, že "pokud nejde o čin přísněji trestný, trestají se přestupky tohoto zákona, jakož i předpisů na jeho základě vydaných politickými úřady I. stolice trestem na penězích až do 5 000 Kč nebo trestem na svobodě do 14 dnů". (Ukázka dokladů z uvedeného období)

V souvislosti s politickou situací v Československu v roce 1938 bylo dne 26. září t.r. vydáno vládní nařízení č. 194/1938 Sb., o omezení cestování do ciziny, které v § 1 říká: "Osobám mužského pohlaví, které podléhají branné povinnosti podle branného zákona nebo povinnosti k osobním úkonům podle zákona o ochraně státu, nelze vydati cestovního pasu do ciziny".

Zákon č. 53/1948 Sb., o cestovních pasech vydaný Národním shromážděním republiky Československé zrušil zákon č. 55/1928 Sb., o cestovních pasech. Za pozornost stojí § 3 tohoto zákona, který uvádí: "Orgán příslušný podle § 2 může vydaný československý cestovní pas odejmout, po případě zkrátit jeho časovou nebo zúžit jeho územní platnost osobám, jejichž cesta do ciziny po případě další pobyt v cizině by mohly ohrozit zájmy státní bezpečnosti nebo jiné veřejné zájmy, zjeména hospodářské." (Ukázka dokladů z uvedeného období)

Zákon č. 63/1965 Sb., o cestovních dokladech vydaný Národním shromážděním Československé socialistické republiky navázal na zákon č. 53/1948 Sb. Za pozornost stojí změna názvu, kdy jsou cestovní pasy nahrazeny slovem doklady. Tyto doklady jsou napříště vyhotoveny v českém nebo slovenském jazyce a v jednom, případně ve dvou cizích jazycích. Rovněž odepření vydání cestovního dokladu mohlo být dle § 4 odepřeno občanům:

a) jejichž cesta do ciziny by nebyla v souladu se státními zájmy,

b) proti nimž je vedeno trestní řízení,

c) kteří byli odsouzeni pro trestný čin, pokud se na ně nehledí jakoby nebyli odsouzeni, nebo pokud odsouzení nebylo zahlazeno,

d) kteří při pobytu v cizině svým jednáním poškodili dobré jméno Československé socialistické republiky.
(Ukázka dokladů z uvedeného období)

Zákon č. 219/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování dozahraničí

Společenské změny, které nastaly po roce 1989 se promítly i do oblasti cestovních dokladů. Tento zákon z roku 1991 vydalo Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a zakotvuje právo našich občanů svobodně vycestovat do zahraničí a právo na svobodný návrat do ČSFR. Po rozdělení republiky byla nová situace řešena zákonem č. 214/1993 Sb., o označování některých cestovních dokladů a o zkrácení doby jejich platnosti v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky. V tomto období byly cestovní doklady vydávány občanům útvary Policie České republiky příslušné podle místa bydliště občana. Z hlediska demokratizace veřejné správy se postupem času připravoval záměr, podle něhož by výkon správy na úseku cestovních dokladů přešel na obecní úřady, tedy veřejnou správu. Výsledkem tohoto záměru je v současnosti platný a účinný zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech.
(Ukázka dokladů z uvedeného období)

zpracoval: Michal Krejsa

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 14.10.2015 11:23
  • Datum poslední aktualizace: 14.10.2015 11:23
  • Odpovědný útvar: Odbor správních činností Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design