Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

 Jan, písař brněnský

Jan, písař brněnský

městský notář, právník
 

doložen v Brně 1343 – 1358

Úřad městského písaře (notáře) byl pro správu města velice důležitý. Jeho nositel představoval největšího místního znalce práva, v jeho rukou se soustřeďovalo veškeré městské písemnictví. Vedl městské knihy, obstarával všechny druhy listin a listů. Zúčastňoval se i důležitých jednání, které město vedlo. Brno se v polovině 14. století těšilo hospodářskému i politickému vzestupu, zvláště když se roku 1350 stalo sídlem moravského markraběte, který odsud řídil osudy takřka celé Moravy (viz Jan Jindřich). Jako markraběcí sídlo představovalo oproti ostatním královským městům vyšší správní stupeň, a tomu odpovídala i kvantita a kvalita agend. V oboru práva měl dříve zvláštní postavení Měnín, na který se mnoho moravských měst obracelo se žádostí o právní naučení. Nařízením markraběte Jana Jindřicha z roku 1350 se však odvolacím místem pro Měnín i další města (Hustopeče, Pohořelice a další) stalo Brno. Bylo od té doby odvolací stolicí pro četná města, městečka a vsi velké části Moravy a zároveň jejich nejvyšší instancí, která chránila domácí i městské právo před zahraničními vlivy. Význam úřadu městského notáře tím ještě vzrostl. V té době působil v brněnských službách znamenitý notář Jan. O jeho osobě není mnoho známo, nesporně však patřil k předním představitelům právnictví té doby. Město významu Brna bylo při výběru adepta pro tento úřad jistě náročné, nabízelo však také velkou šanci pro ctižádostivého a vzdělaného člověka. První stopy Janovy činnosti sahají do roku 1343, kdy vedl přípravy městské sbírky a založil berní rejstřík. To znamená, že v Brně musel být již předtím, patrně na podzim 1342, kdy zemřel jeho předchůdce písař Jindřich. Jan se jeví jako muž zběhlý v úřední agendě, obratný stylista, vyspělý právník, vybavený nespornými teoretickými znalostmi i z oblasti římského práva, současně zkušený praktik. Těmto charakteristikám mohl odpovídat asi čtyřicátník s dlouhou praxí. Jan ovládal latinu, němčinu i češtinu. Němčina
(s bavorským charakterem) byla patrně jeho rodnou řečí. To mu asi prospělo při výběru do funkce, protože znalost němčiny, v níž se vedla úřední jednání, byla nezbytným kvalifikačním předpokladem. Češtinu však musel ve styku s domácím obyvatelstvem užívat také. Jan se tedy zřejmě narodil v cizině, delší dobu působil na světských správních úřadech na Moravě, kde se používala němčina bavorského typu. Do Brna přišel až se svým ustanovením do funkce. Žil zde sám, bez rodiny, zcela oddaný své práci, která mu umožnila rozvinout jeho neobyčejné schopnosti. Za svého působení v Brně projevil Jan mimořádnou aktivitu, denně se zúčastňoval úředních jednání, rozsáhlá a různorodá agenda, kterou vedl, představovala enormní zátěž. Zvládal ji však i díky svému organizačnímu nadání. Vybudoval městskou kancelář s několika písaři, což byla mezi tehdejšími městy novinka. Nový systém však nutné potřebovala i městská právní agenda. Písař Jindřich vedl pamětní právní knihu 15 let, ta se však v době Janova příchodu ocitla na hranici své životnosti. Jan si uložil nesmírně obtížný úkol, sestavit knihu, která by usnadnila a také urychlila proces nalézání práva. Jejímu vzniku předcházela generální revize a příprava všech dostupných pramenů a Janův osobní přehled důležitých nálezů z jeho funkčního období. Hned po svém ustanovení do úřadu založil berní rejstřík, pamětní knihu, knihu statutů městské rady a knihu o jednání na městském soudě. Z městských privilegií, z materiálů zapsaných do knihy o jednání na městském soudě a z příkladů, které sám vykonstruoval, sestavil v letech 1355 – 57 proslulou Právní knihu výpovědí brněnských kmetů písaře Jana. Rozsáhlou látku utřídil do kapitol a sentencí. Postupoval tak, že pro každý případ, který zaznamenal, vylíčil postup procesu a uvedl rozsudek. Pojal do své sbírky také jihlavské městské právo i prvky práva římského. Kniha se rychle rozšířila v moravských a českých městech. Hned ve druhé polovině 14. století ji užívala napřiklad Jihlava, Praha, Kutná Hora. Brno se jí řídilo do konce roku 1697. V oblasti majetkového práva uskutečnil Jan inovaci knihy pamětí, vedené městskou radou. Každý zápis (převody majetku, majetkové spory, opisy listin, statuta, testamenty) se uskutečňoval s vědomím a vůlí městské rady. Jan zavedl systém, kombinující řazení abecední (podle křestních jmen) s chronologickým. Kniha se zachovala, je to objemný svazek 400 fólií s asi 2400 zápisy od roku 1343 do 70. let 14. století.

Nejdůležitější Janova práce, Právní kniha, je i dokladem dobového umění. Byla vyzdobena umělcem, který ovládal italské iluminátorské techniky, pravděpodobně školeným v Bologni. Miniatury se tématicky opírají o Starý zákon, soud rychtáře a zasedání městské rady. O úctě a vážnosti, kterým se notář Jan v Brně těšil, svědčí jeho samostatné vyobrazení v iniciále L.
Jan, ač jako městský notář neměl stálý příjem, vybíral taxy za své odborné úkony a nabyl značného jmění. Shromáždil i poměrně bohatou knihovnu. Učebnice odkázal roku 1357 jakubské faře. Zemřel v roce 1358, pravděpodobně po delší nemoci. V úřadu jej vystřídal písař Jakub. O zachované části Janovy Právní knihy pečuje Archiv města Brna. Při výběru právníka Jana do úřadu mělo město šťastnou ruku. Získalo nejen mimořádně výkonného a schopného notáře, ale také člověka koncepčně a tvořivě uvažujícího a konajícího, s nesporným organizačním talentem. Díky jeho cílevědomosti a úsilí získalo vedení správy města Brna pevný a promyšlený řád, který se na dlouhou dobu stal vzorem pro velkou část Moravy.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design