Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

František Matouš Klácel

František Matouš Klácel

myslitel a filozof, autor vzdělávacích příruček, básník, překladatel, novinář
 

7. 4. 1808 Česká Třebová – 17. 3. 1882 Belle Plaine (Iowa, USA)

Ve své bohaté a rozmanité činnosti užíval řadu pseudonymů (František Třebovský, J. P. Jordan, v cizině užíval jméno Ladimír K.). Psal se také Matouš František K.- Matouš je jeho klášterní jméno. Narodil se v nezámožné rodině ševce. Po triviální škole v Třebové a vzorové škole hlavní absolvoval v Litomyšli gymnázium a následující dva roky pak studoval tzv. filosofii. V roce 1827 odešel do augustiniánského kláštera v Brně. Stal se členem řádu, v letech 1829 – 32 studoval na brněnském teologickém ústavu. Roku 1833 byl vysvěcen na kněze a po složení tří rigoróz na olomoucké univerzitě byl roku 1835 jmenován profesorem filozofie na brněnském filozofickém učilišti. Těšil se značné autoritě mezi studenty, kterou posílila i jeho účast na českém kulturním dění a vlastní básnická tvorba. Jako filozof navázal na G. W. F. Hegela a snažil se rozvíjet jeho podněty jak v estetice, tak směrem k obecné teorii věd i k aktuální problematice vlasteneckého hnutí, které chápal jako předstupeň k všelidskosti a humanitě (např. stať Kosmopolitismus a vlastenectví s obzvláštním ohledem na Moravu). Kromě filozofických debutů zveřejnil knižně Počátky vědeckého mluvnictví českého-první český soustavný pokus o filozofii řeči. Pro své svobodomyslné názory a podezření z panslavismu byl Klácel po devíti letech zbaven profesury. Po krátkém pobytu v Praze, kde pracoval jako knihovník a sblížil se s vlasteneckými kruhy, a po krátké návštěvě Lipska a Drážďan se na pozvání mecenáše A. Veitha uchýlil do Liběchova. Zde pořádal zámeckou knihovnu, stýkal se s liběchovskou intelektuální společností, psal a spolu se sochařem V. Levým se podílel na úpravě jeskyně v blízkém okolí (tzv. Klácelka). Na zákrok církevních úřadů se v roce 1845 vrátil do Brna. Spolu s J. Ohéralem usiloval o založení prvních českých novin na Moravě-Týdeníku. Začaly vycházet v lednu 1848, ale Klácel byl německým prostředím vypuzen z Brna do Prahy. Tam se v revolučním roce aktivně podílel na činnosti Národního výboru, byl účastníkem Slovanského sjezdu. Po porážce pražského povstání se po krátkém pobytu v České Třebové vrátil opět do Brna a k práci v Týdeníku. Od listopadu 1848 vydával z pověření zemských stavů Moravské noviny. Zde uveřejňoval mimo jiné Listy politické. Jejich prostřednictvím adresoval Ludmile (také Luděnce, Lidunce, což byly pseudonymy Boženy Němcové) Listy přítele přítelkyni o původu socialismu a komunismu, zasvěcenou informaci o francouzském utopickém socialismu. Na tento soubor navázal v roce 1850 dalším cyklem-Světozor, tentokrát věnovaným obecným otázkám přírody. Klácel se angažoval (a v Moravských novinách o ní informoval) ve spolkové činnosti (Národní jednota sv. Cyrila a Metuda), základem uskutečnění jeho představy všelidského sbratření se mělo stát Českomoravské bratrstvo (Jan Ivan Helcelet, Hynek Hanuš, Božena Němcová s manželem). Záměr ztroskotal a narušilo se i Klácelovo přátelství s Němcovou. Klácel se postupně odcizoval vlastenecké společnosti, publikoval řidčeji. Věnoval se přírodozpytu (měl v péči klášterní pokusnou zahradu) a soukromému vyučování. Jeho vztah s novým představeným kláštera J. G. Mendelem nebyl však právě harmonický, čelil i narážkám na kompromitující intimní vztahy, to všechno podpořilo jeho dávný sen odjet do Spojených států amerických, jejichž společenské uspořádání považoval za uskutečnění svých představ o svobodném životě v rovnosti. V létě 1869 odcestoval. V Iowa City vydával časopis Slovan amerikánský, připojil se k volnomyšlenkářskému hnutí, pro nově založenou Jednotu svobodomyslných začal vydávat tiskovinu Hlas (1872). S časopisem přešel do Chicaga, kde založil další titul-Svojan. I když pilně překládal, publikoval a vytvořil řadu populárně naučných příruček, americká realita se nesešla s jeho vysněnými představami. Dostal se do vážných finančních potíží. Na jeho podporu byly sice v USA i v Čechách pořádány dobročinné akce, ty však neměly dlouhodobý efekt. Klácel před smrtí napsal závěť, shrnující jeho učení. Byl pochován v Belle Plaine, na českém hřbitově v Chicagu mu krajané postavili pomník.
Klácelovy básnické prvotiny (Lyrické Básně, 1836 a Básně, 1837) jsou inspirovány antikou. Vlastenec a volnomyšlenkář Klácel se plně projevuje ve sbírce Jahůdky ze slovanských lesů (1845). Ve zpracování Goethova eposu Reinecke Fuchs-Ferina lišák (1845) a výboru Bájky Bidpájovy (1846 a 1850) využil satirické zvířecí alegorie ke kritickému zobrazení soudobé společnosti. Klácel je také autorem prvního českého slovníku cizích slov (Slovník pro čtenáře novin, 1849) a četných slovníků terminologických a encyklopedií, z nichž většina byla publikována v jím redigovaných novinách nebo zůstala v rukopise.

Mnich augustiniánského kláštera v Brně, výborný pedagog, autor řady básnických a filozofických děl, badatel v přírodních vědách, novinář, nezištný a laskavý člověk František Matouš Klácel patří k předním obrozencům na Moravě a k aktivním účastníkům politického života v revolučním období 1848 – 49. Je po něm pojmenována ulice v Brně - Masarykově čtvrti. Od roku 1978 je na budově Mendlovo náměstí č. 1 umístěn pamětní kámen s jeho portrétem od Milady Othové.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design