Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

Jindřich z Lipé

Jindřich z Lipé

český šlechtic a politik
 

??? - 26. 8. 1329 Brno

Když v roce 1310 přišel budoucí panovník Jan Lucemburský do Prahy, setkal se s prostředím, na které si celý život nezvykl. Vyrostl jako hýčkaný jedináček ve zjemnělém prostředí francouzského královského dvora, hovořil čtyřmi jazyky, a i když byl vychován k rytířským válečným ctnostem, se značně emancipovanou českou šlechtou, která dovedla tvrdě vymáhat svůj podíl na moci i majetku, se nikdy nesžil. Jedinými, k nimž si uchoval respekt a obdiv, byli český magnát Jindřich z Lipé starší a dvojnásobná královská vdova Eliška (Alžběta) Rejčka (viz. Eliška Rejčka). Oba mu imponovali rozhledem a kultivovaností, ke krásné Rejčce choval i hlubší city. S pánem z Lipé střídavě válčil a zase se s ním smiřoval, jeho velké autoritě byl však nucen se podřizovat.

Jindřich pocházel ze starobylého českého panského rodu, který se nazýval podle Lipé (dnešní České Lípy). Byl pověstný svou udatností, kterou osvědčil už ve službě Václavu II. v bojích s římským králem Albrechtem Habsburským, který usiloval o dobytí Kutné Hory. Jindřich roku 1304 „českou pokladnici“ uhájil. Stál v pozadí nástupu slabošského Jindřicha Korutanského (manžela druhé dcery Václava II. Anny) na český trůn, ale zároveň se přičinil o jeho vypuzení ze země a uvolnil tak mladému Lucemburkovi cestu k české koruně. Jan Lucemburský učinil po svém nástupu na trůn vůči českým pánům vstřícné gesto takzvaným inauguračním dekretem, kterým jim udělil většinu dvorských úřadů. Jindřich z Lipé se stal podkomořím (správcem zemských cenností) a maršálkem. Jan se však snažil omezit český vliv dosazováním vlastních lidí do úřadů, už roku 1311 zbavil Jindřicha funkce. Ambiciózní a schopný Jindřich z Lipé začal okamžitě budovat českou opozici s cílem získat zpět úřady i majetky. V dubnu 1315 vystoupili čeští páni s otevřenými požadavky (i hrozbami) a král ustoupil. Odvolal cizí experty a Jindřichovi vrátil úřad podkomořího. Přestože svou rozhodností a všeobecnou autoritou měl obratný a suverénní politik Jindřich na mladého krále velký vliv, octl se již v říjnu 1315 na půl roku ve vězení na hradě Týřově. Vedle příznivců měl i mocné odpůrce, mezi nimi hlavně Janovu manželku Elišku Přemyslovnu. Ta, vedena touhou po obnovení přemyslovské moci, nemohla Jindřichovi odpustit jeho až magický vliv na krále ani vztah k mladé vdově po jejím otci Václavu II., krásné a duchaplné Elišce Rejčce (Jindřich byl ženatý s Agnetou z Hardeggu, s níž měl sedm dětí). K Přemyslovně se přidali feudálové ze západních Čech v čele s Vilémem Zajícem z Valdeku a obvinili pána z Lipé ze spiknutí proti králi. Jindřich však měl na své straně většinu české šlechty, a ta sáhla po zbrani. Král se ve snaze odvrátit domácí válku vzdal vojenského zásahu zvenčí, v dubnu 1316 propustil Jindřicha z vězení a na znamení satisfakce ho jmenoval do úřadu nejvyššího maršálka. Konflikt se rozhořel znovu v roce 1317, kdy si po dlouhém pobytu mimo zemi přivedl Jan Lucemburský na pomoc proti odbojné české šlechtě německé žoldnéře a v úřadech ji nahradil (Jindřicha také) cizinci. Češi se sjednotili a Jindřich z Lipé pohrozil, že nedojde-li k dohodě, budou si hledat nového panovníka a vezmou přitom v úvahu i kandidaturu některého z nepřátelských Habsburků. Do sporu zasáhl jako prostředník Ludvík Bavorský. V dubnu 1318 byly v Domažlicích dojednány podmínky smíru, fakticky jednoznačně příznivé pro české a moravské feudály, kteří od té doby zastávali v zemi naprostou většinu úřadů. Jindřich získal silné mocenské postavení a znovu i důvěru panovníka. Byl považován ze nekorunovaného krále zvláště poté, co se Jan Lucemburský zdržoval většinu času v cizině a Jindřicha pověřoval správou země. Byl jmenován zemským hejtmanem na Moravě a své postavení si udržel až do své smrti. Elišce Přemyslovně intriky vrátil-naznačil králi, že jeho choť chystá spolu s Vilémem Zajícem z Valdeku jeho sesazení z trůnu. Vilém Zajíc byl zbaven úřadu, královna vypovězena na hrad Mělník a izolována od prvorozeného syna Václava (budoucí Karel IV.) i dalších dětí.

Jindřich z Lipé se pak většinu času zdržoval v Brně, kde si společně s Eliškou Rejčkou zřídil vlastní vladařský dvůr. Do Brna svolával dokonce i kolokvia, šlechtická sněmovní a soudní shromáždění, což bylo jinak pouze právo královo. Majetky a statky, které nashromáždil, se rovnaly knížectví. Rejčku podporoval v jejích stavebních aktivitách (založila klášter cisterciaček na Starém Brně), zmnožoval její majetek ve městě (dům na Rybném trhu) a okolí. Eliška mu stála po boku v diplomatických a politických půtkách. V srpnu 1329, v necelých 60 letech, podlehl Jindřich z Lipé zřejmě infarktu, který následoval po kolizi jeho koně s projíždějícím vozem v blízkosti klášterního staveniště. Je pochován spolu s Eliškou Rejčkou pod dlažbou klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design