Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

Jaromír Tomeček
Jaromír Tomeček

Jaromír Tomeček

spisovatel, autor beletrie s přírodní tématikou
 

30. 9. 1906 Kroměříž – 15. 7. 1997 Brno

Jan Skácel mu říkal „zelený Jaromír“, protože i městská dlažba se v jeho přítomnosti jakoby zazelenala a ožila přírodním děním. Narodil se v Kroměříži, která zapůsobila na jeho vnímavost historickou architekturou, zahradami, parky i okolní krajinou. Otec byl krejčím. S Jaromírovou matkou měl tři děti, po její smrti přišlo ve druhém manželství dalších pět. Vštěpoval dětem zálibu ve vážné hudbě. U nejstaršího Jaromíra rozhodně uspěl. Ten v roce 1925 maturoval na kroměřížském klasickém gymnáziu (za studií si přivydělával kondicemi a ministrováním). Po třech semestrech na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně se přihlásil na tehdejší Podkarpatskou Rus jako úředník (notář v Dercenu, obvodní notář v Lalově, vedoucí notář ve Volovém v Karpatech). Zakarpatsko tehdy objevovali čeští spisovatelé (Ivan Olbracht, Helena Malířová, S. K. Neumann, Karel Nový, Vladislav Vančura, Jaroslav Zatloukal). Tomeček se s nimi seznámil, všechny si podmanila nádherná divoká příroda.Tomečka zavedla na literární cestu, z níž už nesešel. Dobře se naučil i tam užívané jazyky, později přeložil z maďarštiny dvě divadelní hry. Po zabrání Podkarpatské Rusi se po krátkém kroměřížském pobytu odstěhoval i s rodinou do Brna, kde pak prožil celý život. Pracoval jako úředník na Zemském úřadě, v posledním roce války byl totálně nasazen ve slévárně. Po osvobození byl zaměstnán na Zemském národním výboru a zároveň ukončil doktorátem právnická studia (1947). Několik let pracoval jako redaktor (při Studijním a právnickém ústavu v Brně, v letech 1954 – 1962 v Hostu do domu). Potom už byl spisovatelem z povolání. Drobné prózy začal uveřejňovat v tisku ve třicátých letech (Podkarpatské hlasy, Stráž myslivosti, Lidové noviny). Literární debut, soubor próz Vuí se směje (1944) i několik dalších knih (román Stříbrný lipan, vzpomínková Země zaslíbená, 1947), vyjadřují okouzlení nespoutanou krajinou Podkarpatské Rusi i jejích obyvatel (Divní, 1946). V prvních knihách moravského období se snaží probouzet ve čtenáři porozumění pro potřeby přírody, objevuje se i tón, varující před nevhodnými civilizačními zásahy (Les u řeky, 1954, Věčný hvozd, 1956). Tomeček zcela propadl kouzlu jižní Moravy, s okouzlením i respektem se věnuje i nejdrobnějším detailům přírodního dění (Jenom vteřiny, Admirál na Dyji, 1962) stejně jako místu člověka v řádu a koloběhu přírody a života (čtyřdílná próza Neklid, 1965, životní zpověď Zelené miserere, přiřazené k výboru Prales nekvete růžemi, 1967). Ke karpatskému motivu se vrátil „zbojnickým“ románem Mezi dvěma výstřely (1972), ústředním tématem jeho tvorby však zůstává příroda, smysl jejího dění a lidského poslání. Jeho poutavá vyprávění nabitá drobnými i velkými přírodními ději, v nichž má každá maličkost své místo a význam, nečekané postřehy, vytříbený jazyk a hluboké znalosti činí z Tomečka klasika české přírodní beletrie (Kameje, 1970, Doteky ticha, 1971, Závaží času, 1972, Zastav se na chvíli, 1974, Ve znamení zvěrokruhu, 1977, Zázraky v přírodě, 1978, Psí hlas, 1979). Mládeži jsou určeny novela Marko (1967), výbory Na slunné stezce (1953), Smaragdové stopy (1966), Lovy beze zbraní (1976). Tomeček také převyprávěl Brehmův Život zvířat (1974) a se svou druhou ženou Blankou Štěpánovou uspořádal reportáže znalců tatranské přírody do knížky Pod perutí orla. Brněnské nakladatelství JOTA připravilo k Tomečkovým devadesátinám výbor drobných črt Dobrodružné lovy, jeho vydání se však už autor nedožil. Jaromír Tomeček napsal a své práce uspořádal do padesátky knih. Přispíval do desítek časopisů a novin, spolupracoval s Československým rozhlasem Brno, Praha, Košice, byl spoluautorem dvacet let vysílaného televizního pořadu Lovy beze zbraní. Napsal řadu studií do výstavních katalogů a slovní doprovody k fotografickým publikacím, byl fascinujícím vypravěčem. Jako nesporná morální a odborná autorita se energicky účastnil ochrany a tvorby životního prostředí. Do pozdního věku se aktivně podílel na brněnském a moravském kulturním životě. S jeho dílem vyrostlo několik generací čtenářů. Jaromír Tomeček byl členem Obce spisovatelů a předsedou obnoveného Moravského kola spisovatelů. Za celoživotní dílo obdržel mj. Cenu literatury faktu (1994), cyklus Zelená kurzíva, otiskovaný ve Svobodném slově, dostal Cenu křepelek (1994). Je čestným občanem rodné Kroměříže, Zastupitelstvo města Brna mu udělilo čestné občanství města Brna v roce 1996. Zastupitelstvo městské části Brno - sever rozhodlo v roce 2004 pojmenovat po spisovateli novou ulici v Lesné.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design