Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

Ludwig Mies van der Rohe
Ludwig Mies, van der ROHE

Ludwig Mies van der Rohe

architekt, designér
 

29. 3. 1886 Cáchy - 17. 8. 1969 Chicago

Od 14. prosince 2001 je Česká republika čtvrtou zemí na světě (po Brazílii, Nizozemsku a Belgii), která má v seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO zapsánu stavbu moderní architektury. Je jí vila Tugendhat v Brně-Černopolní ulici číslo 45. Navrhl ji koncem 20. let minulého století vynikající architekt Mies van der Rohe, původem Němec. Speciální architektonické vzdělání neměl, mimořádný talent, ctižádost a úsilí však tento handicap překonaly. Jeho otec byl zedník a majitel malé keramické dílny. Ludwig Mies absolvoval stavitelskou školu a Průmyslovou školu v Cáchách (1902). Pracoval v otcově dílně, praktikoval na stavbách, byl kresličem štukových ornamentů v nábytkářském obchodě. V roce 1905 přesídlil do Berlína, kde byl postupně návrhářem nábytku v dílně proslulého nábytkáře Bruno Paula, architektem u tehdy nejvýznamnějšího německého architekta Petera Behrense, kde si osvojil harmonii tvarové jednoduchosti, universálnosti a přísnosti prostředků s jejich čistotou, dokonalostí proporcí, elegancí detailu a ušlechtilými materiály. Od roku 1921 byl majitelem vlastní architektonické kanceláře. Projektoval kancelářské budovy, venkovské vily, k nejvýznamnějším patří návrh výškové budovy s neobvykle rozsáhlým použitím železobetonu a skla (princip "kostra a kůže"). V roce 1926 byl Mies ředitelem výstavy Werkbundu "Die Wohnung" ve Stuttgartu, kde se také autorsky i organizačně podílel na výstavbě obytného bloku Weissenhof. V letech 1926 - 33 byl místopředsedou německého Werkbundu. Místo ředitele Bauhausu v Dessau roku 1928 odmítl, zastával je až v letech 1930 - 33, do přesídlení Bauhausu do Berlína. Roku 1929 navrhl německý pavilon pro mezinárodní výstavu v Barceloně (dnes je tam jeho replika), souběžně pracoval na projektu proslulé brněnské vily (1928-30). Obě díla poněkud odsunula do pozadí další Miesovy práce z té doby (dům Hermanna Langeho v Krefeldu, dům Esters v Krefeldu, dům Herberta Greicha v Berlíně). Práce již nesou typický autorův rukopis, nesený úsilím o vytvoření plynulého obytného prostoru.

Politická situace v Německu přiměla Miese roku 1938 k emigraci do Spojených států amerických, kde byl uvítán jako představitel "mezinárodního stylu" v architektuře. V Chicagu si otevřel vlastní projekční kancelář. Ještě téhož roku se stal ředitelem oddělení architektury na Illinois Institute of Technology (I. I. T), dříve Armour Institute. Pro výstavbu jeho areálu navrhoval od roku 1940 generální projekt a řadu staveb s charakteristickým použitím nosného skeletu a velkých skleněných ploch. Podobně řešil i známý víkendový dům Edith Farnsworthové (Plano, Illinois, 1945 - 50), fakultu Crown Hall (1950 - 56) pro I. I. T., výškové obytné budovy v Lake Short Drive v Chicagu, mrakodrap Seagram Building v New Yorku (1954 - 58), Museum of Fine Arts v Houstonu (1954), administrativní budovu Bacardi v Mexico City (1957 - 61). Poslední Miesovou významnou evropskou stavbou je nová Národní galerie v Berlíně (1962 - 1968). Miesova tvorba byla oceněna nejvyšším anglickým vyznamenáním - Zlatou medailí Royal Institute of British Architects, Medailí svobody amerického prezidenta a několika čestnými doktoráty.

Brněnskou vilu zadali Miesovi manželé Fritz a Greta Tugendhatovi (pocházeli z rodin předních moravských a brněnských židovských textilních průmyslníků). Greta, rozená Löw-Beerová, dostala pozemek jako věno od svého otce. Manželé si na něm přáli postavit "dům jasných a jednoduchých tvarů." S Miesovými realizovanými projekty se seznámili v Berlíně. Jejich požadavek Mies splnil za použití luxusních materiálů a moderní techniky, dokonale zde uskutečnil svou ideu kontinuálního prostoru. Obrovské skleněné plochy opticky navozují představu přechodu do okolní zahrady a nabízejí nádherné pohledy. Vila se štíhlými nosnými ocelovými sloupy, klimatizací, okny od stropu s možností mechanického zapouštění do podlahy je naprosto dokonalým technickým i estetickým výtvorem. Mies pro ni navrhl i nábytek a interiérové prvky (série křesel z ohýbaných ocelových trubek, onyxová stěna). Svou roli sehrálo i partnerství, jaké se podařilo vytvořit mezi architektem a stavebníkem. V prosinci 1930 se rodina mohla do vily s nenápadným vchodem, ale s nádherným pohledem na brněnské údolí, nastěhovat. Užívat ji mohla jen do roku 1938, kdy před nastupujícím nacismem uprchla nejprve do Švýcarska a potom do Caracasu ve Venezuele. Tam se Tugendhatovým narodila dcera Daniela, starší syn Ernst ještě vyrůstal do svých devíti let v brněnském domě. Nacisté vilu zabavili, krátce ji obsadila po válce ruská armáda, komunistický režim ji "přebudoval" na školské, později zdravotnické zařízení, původní mobiliář se ztratil. Jedinečná památka podléhala postupné devastaci. Pokusy o její obnovu se objevily v roce 1968, upadly opět do zapomenutí, na začátku 80. let se vila dočkala problematické rekonstrukce. Dnes je v péči Muzea města Brna. Roku 1992 v ní premiéři Klaus a Mečiar podepsali dohodu o rozdělení republiky. Daniela Hammer-Tugendhatová, která dnes žije ve Vídni, se v roce 2000 zúčastnila Mezinárodního sympozia, uspořádaného v Domě umění města Brna Nadací vila Tugendhat, která se snaží o rehabilitaci vily v plném rozsahu. Jejím členem je i vnuk slavného architekta, který je nositelem autorských práv. Zastupitelstvo města Brna udělilo profesoru Ernstu Tugendhatovi (působil jako univerzitní pedagog v Německu) v prosinci 2001 čestné občanství města Brna.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design