Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

Ema Pechová

Ema Pechová

herečka, členka Národního (později Zemského) divadla v Brně
 

1. 1. 1869 Jičín - 2. 12. 1965 Brno

Ema pocházela z hereckého rodu se staletou tradicí. Rodiče Marie a Josef Peškovi byli členy divadelní společnosti Elišky Zöllnerové. Holčičku od útlého dětství vychovávali prarodiče v Jičíně, kde také vychodila měšťanskou školu. Vrozenou lásku k divadlu u ní probudily návštěvy představení kočující společnosti Františka Pokorného, kde v květnu 1885 nastoupila bez vědomí rodiny své první angažmá. Jako s kolegou se zde setkala se svým budoucím manželem Ladislavem Pechem (viz. Ladislav Pech). Spolu s ním v září 1885 vystupuje poprvé v moravské metropoli. U Pokorného a později u Františka Trnky se křehká půvabná Ema propracovávala od naivek a chlapeckých rolí k náročnějším hereckým úkolům. Roku 1893, po usilovné divadelní práci, se jí podařilo získat angažmá u Vendelína Budila v Plzni, kde už tři roky působil Ladislav Pech. Vzali se a narodila se jim dcera Marie. Sedmileté Budilovo systematické a cílevědomé vedení mělo pro Emu rozhodující význam. Dozrával její herecký talent, rozšiřovala svůj umělecký rejstřík, až se od naivních milovnic a zasněných i rozverných dívek dobrala svého pravého oboru, charakterních postav (Kristýna ve Stroupežnického Našich furiantech, Táňa v Tolstého Plodech osvěty, Shakespearovy Perdita v Pohádce zimního večera a Nerissa v Kupci benátském). Dařilo se ji zejména v realistických dramatech českých a německých autorů (Baruška ve Stroupežnického Zkažené krvi). Roku 1900 přišla i s manželem do činoherního souboru brněnského Národního divadla. Nové prostředí nabídlo třicetileté herečce návrat k dívčím hrdinkám (Dorotka ve Strakonickém dudákovi J. K. Tyla, Alena ve Vrchlického Noci na Karlštejně, Hanička v Jiráskově Lucerně, Kvapilova Princezna Pampeliška). Osvědčila se v postavách moliérovských, shakespearovských i v Ibsenových dramatech a Wildeových konverzačních komediích. Rozpětí jejího umění dokazují dva vrcholné výkony - Mahulena v Zeyerově hře Radúz a Mahulena, 1906, a rozmarná Blažena ze Shakespearovy komedie Mnoho povyku pro nic, 1908). "Dívčí období" v herecké dráze Emy Pechové ukončila první světová válka. První rolí z oboru zralých hrdinek, která jí přinesla okamžitý úspěch, byla Paní z Trévillacu v Rozkošné příhodě Flerse, Caillaveta a Reye (1914). Její umění vždy zazářilo při brněnských hostováních Eduarda Vojana, jemuž byla rovnocennou partnerkou. Tvůrčího zenitu dosáhla Ema Pechová po roce 1918. Stala se vynikající představitelkou milujících a obětavých matek, babiček a chův, pro něž je rodina hlavní životní hodnotou (Hlubinová ve Šrámkově Měsíci nad řekou, Kohoutová v Posledním muži F. X. Šaldy, Matka v Pirandellově tragikomedii Šest postav hledá autora, Babička v Jiráskově Lucerně, Anna Andrejevna v Dostojevského Uražených a ponížených). Hrála téměř ve všech dramatech Jiřího Mahena, který pro ni v roce 1933 napsal hru O maminku. Do její práce se tak promítalo i její životní krédo. Na jevišti se setkávala se svým manželem, oběma dětmi (syn Ladislav se narodil 4. 10. 1906 v Brně) i zetěm, režisérem Rudolfem Waltrem. Při oslavách 50. výročí pražského Národního divadla vystoupila v roli Horačky v Maryše bratří Mrštíků. Slabý zrak, který jí znemožnil filmovou kariéru, ji však donutil odmítat pohostinská vystoupení. S divadlem se po půlstoletí nepřetržití herecké práce rozloučila 16. května 1935 Rozkošnou příhodou. Po 35 letech tak opustila stálé angažmá v Zemském divadle v Brně. Ještě rok učila na brněnské konzervatoři, kde od roku 1920 vychovala řadu výrazných hereckých osobností (Vlasta Matulová, Jarmila Lázničková, Rudolf Höger i vlastní syn Ladislav). I nadále spolupracovala s brněnským studiem Čsl. rozhlasu, kde účinkovala od jeho počátků. Sedmdesáté narozeniny oslavila v Babičce Boženy Němcové, kterou pro tuto příležitost nastudoval R. Walter mimo oficiální scénu. Uskutečnilo se vzácné splynutí uměleckého i životního vyznání herečky v milované roli, k níž se vrátila ještě v letech 1943 a 1947. Práce jí pomáhala překonat i bolest nad ztrátou manžela (+ 1942), mnohokrát ještě vystupovala po válce v nově utvořeném Svobodném divadle. V roce 1954 zahajovala 70. sezonu Státního divadla v Brně Babičkou v Jiráskově Lucerně. Jako první mimopražská herečka dostala Ema Pechová roku 1925 státní cenu za herectví, roku 1935 se stala první čestnou členkou Zemského divadla v Brně, roku 1949 čestnou členkou Národního divadla v Praze. Roku 1954 jí byl udělen Řád práce, 1959 titul zasloužilá umělkyně. Ema Pechová byla vůdčím zjevem takzvané staré gardy brněnského divadla a zakladatelkou brněnské herecké tradice. Zemřela v 96 letech. Stejně jako u jejího muže stojí na hřbitovním náhrobku blízko čestného pohřebiště brněnského Ústředního hřbitova vedle jména prostý nápis - česká herečka.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design