Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

Ladislav Pech

Ladislav Pech

český herec, režisér a recitátor
 

21. 10. 1866 Praha - 7. 7. 1942 Brno

Mladý Ladislav se na přání rodičů vyučil v papírnictví a stal se obchodním příručím. Srdce ho však táhlo k jevišti, ve volném čase alespoň statoval v Národním divadle. Občanské zaměstnání po roce opustil a 10. září 1884 přijal angažmá placeného statisty. Urostlý, pohybově nadaný mladík byl zařazen do baletního souboru, studoval zpěv aby ho přijali do operního sboru, toužil však po činohře. Proto přijal nabídku divadelního ředitele Františka Pokorného, v devatenácti letech opustil Zlatou kapličku a zvolil nejistou existenci herce kočující společnosti. Sem se datuje i jeho první vystoupení v Brně (29. 9. 1885). Pech splňoval požadavky na představitele romantického hereckého stylu jak je vyžadoval ředitel Pokorný: disponoval "ladným výzorem a pohybem, jasnou a melodickou mluvou a úctou k rodné řeči". V roce 1888 se po řediteli Pokorném ujal vedení souboru František Trnka.

Pod jeho vedením se Pech uplatňoval i v sólových operetních partech, v činohře se brzy propracoval na přední místo v oboru hrdinných milovníků. Jeho výkony vzbudily pozornost legendárního ředitele plzeňského divadla Vendelína Budila, který roku 1890 angažoval Pecha do svého souboru. Desetiletý pobyt v Plzni (s brněnskou přetržkou v sezóně 1892-93) byl pro mladého umělce určující v tvůrčím i osobním životě. Zde se oženil se svou kolegyní Emou Peškovou, zde se manželům narodila dcera Marie. Řada vynikajících hereckých příležitostí dala vyniknout i Pechovu charakterizačnímu nadání (Francek v Maryši bratří Mrštíků, Jan v Jiráskově Otci, Semjon v Tolstého Plodech osvěty). Hrál v inscenacích soudobých českých autorů, v realistických dílech německých dramatiků, ve francouzských konverzačních komediích, po polovině 90. let vytvořil i řadu shakespearovských postav. Manželé Pechovi se živě podíleli na kulturním životě v Plzni, účinkovali na českých akademiích a večerech měšťanských a dělnických spolků. V roce 1900 byla Budilova existence v Plzni ohrožena. Pechovi přijímají nabídku ředitele Františka Laciny a odcházejí do Brna, kterému zůstali věrní do konce života.

První rolí, v níž Pech předstoupil před brněnské publikum, byl Pelops v melodramatu Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha Námluvy Pelopovy. Zaujal čistotou a vroucností projevu. Zpočátku zůstal v oboru hrdinných milovníků (Romeo, Kristián v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, Radúz v Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena a další postavy z novoromantických děl Vrchlického a Zeyera). K nim se brzy řadí galerie hrdinů historických dramat, vybudovaných již na základě psychologického realismu (Jan Hus v dramatu J. K. Tyla, Jiráskův Jan Žižka, Hilbertův Falkenštejn i překvapivě umírněný, o to lidsky opravdovější Mahenův Janošík). Pech byl i čelným představitelem realistického repertoáru. Jeho životní rolí se stal Francek v Maryše, kterého v letech 1900 - 1918 nastudoval několikrát. Hrál Antonína v Jiráskově Vojnarce i Kláska v Lucerně, Samka (1903) i Mánka (1907) v Gazdině robě Gabriely Preissové, zemité postavy ve Stroupežnického Našich furiantech. Blízká mu byla i ruská dramatika (Nikita v Tolstého Vládě tmy, Astrov ve Strýčku Váňovi A. P. Čechova, Vaska Pópel v Gorkého Na dně). Severská dramatická literatura mu přinesla úspěch v roli Osvalda v Ibsenových Strašidlech i v Edgarovi ze Strindbergova Tance smrti. Zralé herectví rozvinul Pech v shakespearovských kreacích (První herec v Hamletovi, Antonio ve Večeru tříkrálovém, Roderigo v Othellovi, Theseus ve Snu noci svatojánské, vynikající byl jeho Beneš v komedii Mnoho povyku pro nic a Petrucchio ve Zkrocení zlé ženy). Vrcholné období Pechovy herecké tvorby se uzavírá po první světové válce, přichází etapa skvěle vykreslených "starších" charakterních rolí, postav a postaviček, zejména čapkovských (Profesor v Loupežníkovi, Alquist v R. U. R., Cvrček - Ze života hmyzu, Hauk ve Věci Makropulos). Ideálního představitele v něm našly rázovité lidové figurky Františka Langra (Pešta - velbloud uchem jehly, Lysák - Andělé mezi námi) i postavy šrámkovské (Hlubina - Měsíc nad řekou, farář Hora - Léto). Po nepřetržité padesátileté herecké činnosti se Ladislav Pech s divadlem rozloučil v roce 1933 v Mahenově Janošíkovi jako hrdinův otec.

V letech 1902 - 1924 působil Pech i jako režisér. Jeho inscenace zaručovaly solidní umělecký standard. Vybíral si pro ně hry, které sám znal ze své herecké praxe. Záslužná byla i jeho práce pro děti. Stejně jako Plzeň poznalo i Brno Pecha jako ochotného účinkujícího na vlasteneckých kulturních podnicích. Nejlepší partnerkou na jevišti byla Pechovi jeho manželka Ema, s níž v průběhu hereckého života vytvořili jak mladé milenecké páry, tak životem již obroušené staroušky. Ladislav Pech patří k zakladatelům brněnské realistické herecké tradice. V ní pokračovali i dcera Marie Waltrová a syn Ladislav Pešek, který si z úcty k otcovu umění ponechal matčino rodné jméno. Po Ladislavu Pechovi je pojmenována ulice v Brně - Židenicích. Skromný pomníček v blízkosti čestného pohřebiště brněnského Ústředního hřbitova je označen prostým nápisem Ladislav Pech - český herec.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design