Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

František Bartoš

František Bartoš

filolog, pedagog, moravský dialektolog, sběratel lidových písní
 

16. 3. 1837 Mladcová – 11. 6. 1906 Mladcová

Dílo Františka Bartoše by vydalo na několik naplněných životů. Bylo to bezpochyby dáno jeho nadáním a zájmem o všechno, co souvisí s kulturou našeho lidu, zděděnou selskou houževnatostí a pracovitostí a konečně i skromností, v níž neokázale prožil svůj život. Narodil se v rodině hostinského, v oblasti kde se stýkají tři národopisné okruhy – Haná, Slovácko a Valašsko. Není divu, že už ve čtyřech letech uměl malý František desítky národních písniček a tanců, které pochytil v rodinném šenku. V Mladcové nebyla škola, nejbližší farní byla ve Zlíně, vzdálená od rodné vsi třičtvrtě hodiny. František tam s několika svými vrstevníky docházel denně pěšky.Za šest let (1843 – 49) zvládl výborně povinné předměty, ale také hru na housle a klarinet.Ten mu pomáhal zvládat strach za nevlídných podzimních a zimních návratů ze školy domů. Rodiče rozhodli, že se vyučí pernikářem. V Olomouci se však po návratu z Vídně usadil jeho strýc, lékař Vrla, který přesvědčil Bartošovy, aby synka premianta dali na studie. A tak po prázdninách 1852 nadaný chlapec přišel do třetího ročníku diecézní vzorné hlavní školy v Olomouci. Strýc s manželkou se o něj starali (rodiče se revanšovali proviantem). František je opět premiantem, padlo tedy rozhodnutí o studiu na gymnáziu. Těch bylo tehdy na Moravě celkem 6 a měly náročné přijímací podmínky. František je však zdolal a brzy opět patřil k předním studentům. Stačil si i přivydělávat kondicemi.

Podmínkou pokračování ve studiích měla být menší finanční zátěž pro rodinu a rychlá cesta k praxi. Zvolena byla vídeňská univerzita a klasická filologie s vyhlídkou na profesorskou dráhu. Ve Vídni František studuje češtinu a klasické jazyky (latinu, řečtinu), současně si přidává staroslověnštinu u prof. Miklosiće; stýká se s dalšími slovanskými akademiky a učí se slovanským jazykům. Zapojil se do živého studentského spolkového života, vynikal krásným hlasem ve Zpěváckém spolku slovanském. Podhoubí pro budoucí vlasteneckou a odbornou činnost bylo připraveno. V roce 1836 přichází čerstvý absolvent univerzity do Strážnice jako suplent na piaristické gymnázium, po roce na české oddělení gymnázia v Olomouci. Své žáky dovedl pro svůj hlavní předmět, češtinu, opravdu nadchnout, sám se podílel na práci čtenářského spolku Beseda olomoucká a uplatňoval i svůj pěvecký talent V roce 1866 je jmenován řádným profesorem na německém katolickém gymnáziu v Těšíně. I tady se horlivě účastní slovanského národního života, naučí se i polsky. Je konečně existenčně zabezpečen a může se věnovat vědecké práci (a poznávat i lidové prostředí Těšínska). Usiluje o zachování čistoty českého jazyka (1868, 69 mluvnické rozpravy pro německé gymnázium, 1869 pro první ročník Časopisu Matice moravské syntaktickou rozpravu českou).Tou vstoupil již jako profesor I. českého (tzv. slovanského) gymnázia v Brně , na dnešní tř. Kpt. Jaroše, do mladého českého „vědeckého kruhu“.Brzy patřil k nejoblíbenějším profesorům
( čeština, klasické jazyky ). Ihned po příchodu do Brna se František Bartoš horlivě podílel na veřejném životě. Kromě Vesny, kterou pomáhal budovat a jako pozdější titulární ředitel zastupoval její školy před úřady, se stal z přispěvatele redaktorem Česopisu Matice moravské, kde hojně publikoval, hájil existenci českého školství proti germanizačním snahám tehdejší brněnské radnice. Byl předním členem Brněnské matice i Čtenářského spolku, kde často přednášel, Filharmonické besedy i Musejního spolku, v mladších letech i Sokola. Patřil ke stálým návštěvníkům českého divadla a koncertů, spřátelil se Leošem Janáčkem, který mu pak radil a pomáhal při sběru lidových písní. Na svém prvním brněnském působišti učil profesor Bartoš 19 let. Potom byl jmenován ředitelem II. českého gymnázia na Starém Brně, kde působil dalších deset let do odchodu na odpočinek. Tato sama o sobě vyčerpávající práce byl provázena činností publikační, odbornou i literární. R. 1873 vychází Anthologie z národních písní československých, 1874 (jako Jan Vesnický) vydává Přehled dějin literatury, po pseudonymem Jan Kopecký r. 1875 Pravidla moudrosti a opatrnosti – lidová přísloví a pořekadla a kytici z básní vlasteneckých Vlast. Pro obecnou potřebu vydal Malou slovesnost a Rukověť správné češtiny.

V časopise Komenský otiskuje obrázky z dětského života Naše děti (1888 knižně a další vydání), v roce 1876 sestavuje Čítanku pro školy střední se začleněním ukázek ze soudobých básníků (K. H. Mácha), v tehdejší době průkopnický počin. Své jazykozpytné dílo korunuje důkladným a pracným Dialektickým slovníkem moravským, obsahujícím 25 000 výrazů, na kterém pracoval už smrtelně nemocný ( Česká akademie 1905 – 1906). Byl prvním filologem, který s vědeckou důkladností prostudoval moravské dialekty, stanovil jejich zákonitosti a zpřístupnil je veřejnosti. Ze zevrubného studia moravských dialektů vzešly již předtím dva díly Dialektologie moravské (první obsahuje nářečí, slovenské, dolské, valašské a lašské, druhý hanácké, horácké a západní Moravy, se slovníkem, skladbou a slovníkem věcným). Dokončil je roku 1895. Studium jazykovědné těsně provázelo studium moravského národopisu, zprvu na prázdninových cestách po Moravě a Slezsku, v roce 1882 přichází vítaná roční studijní dovolená. Hned v roce 1883 je jejím výsledkem kniha Lid a národ, v roce 1892 následuje Moravský lid, národopisný obrázek Líšeň a Deset rozprav lidopisných (1905). Vrcholem této mravenčí sběratelské činnosti (sběr čítá 3487 písní) jsou třídílné Národní písně Moravské, druhý a třetí díl mají po dvou svazcích. Ke třetímu dílu napsal úvod Leoš Janáček. S ním také Bartoš vybral 200 nejkrásnějších písní a pro obecnou potřebu uspořádal do Kytice národních písní moravských. Na svých cestách Bartoš zaznamenal a potom publikoval i dosud opomíjené věci : zaměstnání, robotní povinnosti, kroje, pověry atd.

Bartošovo dílo bylo velmi ceněno a dočkal se i formálních uznání. Za I. díl Dialektologie jej vyznamenala cenou ( a 1 700 zlatých) Akademie nauk v Petrohradě, byl jmenován jedním z prvních řádných členů České akademie pro vědy, slovesnost a umění (1890), školské úřady mu udělily titul školního rady, je čestným občanem řady moravských měst, l898 byl vyznamenán rytířským křížem řádu Fr. Josefa, 1895 se stal dopisujícím členem Akademie nauk v Petrohradě , 1895 dopisujícím členem učené společnosti Towarzsystwo ludoznawsze ve Lvově.

Své práci obětoval František Bartoš všechno, čas, peníze i soukromý život, ačkoliv velice toužil po rodině. Zůstal starým mládencem, jeho láska k dětem se v životě nenaplnila, věnoval jim cele své učitelské i literární schopnosti. Byl pověstný svou skromností a střídmým životem. Konec života, po několika záchvatech mrtvice, strávil v v Mladcové, kde koupil rodný domek.

V historii Brna i celé Moravy zanechal silnou stopu, k níž se odborné kruhy, milovníci folkloru i soubory obracejí dodnes. Jeho obsáhlé dílo mělo pro Moravu, stejně jako Jungmannovo, Palackého nebo Šafaříkovo, vedle ceny vědecké také velký náboj buditelský.

Po Františku Bartošovi je pojmenována ulice v Brně – Černých Polích.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design