Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

Karel Tachovský

Karel Tachovský

publicista, dramaturg, spisovatel, dramatik
 

12. 2. 1926 Brno - 29. 4. 1989

Celý život zůstal redaktor Karel Tachovský bytostným Brňanem. Absolvoval klasické gymnázium, po maturitě pracoval v Lidových novinách a publikoval v Rovnosti, začal (ale nedokončil) studium na Filosofické fakultě Masarykovy university v Brně. V roce 1956 byl redaktorem časopisu Host do domu. Od roku 1957 byl redaktorem a později dramaturgem literární a dramatické redakce Československého rozhlasu v Brně, kde našel své životní poslání. Nastoupil tam v době, kdy na místě šéfa redakce střídal Oldřicha Mikuláška Jan Skácel.

Tachovský se jako autor brzy začlenil do jimi vytvořené „silné sestavy“ brněnské rozhlasové literární redakce. Jako dramaturg usiloval o rehabilitaci rozhlasové dramatické tvorby. Žánr rozhlasové divadelní hry byl tehdy opomíjen, v 50. letech dokonce zavrhován pro údajný formalismus. Tachovský uvedl v 60. letech do rozhlasového vysílání nejlepší brněnské dramatiky (Miloš Rejnuš, Antonín Přidal, Milan Uhde, Ludvík Kundera, Roman Ráž). To v té době představovalo i značné riziko, které však Karel Tachovský vědomě podstupoval. Díky jeho úsilí a bohatému teoretickému zázemí, jímž disponoval, se naše rozhlasová hra dostala na evropskou úroveň.Také díky vlastní autorské zkušenosti se Tachovský vypracoval na špičkového dramaturga, který dokázal rozpoznat mladé talenty a přivést je k úspěchům doma i v zahraničí. Škoda, že jeho teoretická studie o rozhlasové hře „Poznámky ke studiu o chudé příbuzné“ zůstala jen torzem. Sám jako autor prošel pestrou škálou žánrů. K povinnostem redaktora rozhlasové literární redakce patřilo v 50. letech připravovat literární a zábavná pásma. Tachovský jich má na kontě desítky ( Koncert pro maminku, Malá noční poezie, Co by říkal Matěj Brouček, Drsný hlas ze severu, Jak se dělají noviny). Zajímal se o současnou lingvistiku (Knížka plná dobrodružství) i literární vědu ( Mácha stále tajemný). K jeho dramaturgickým povinnostem patřily rozhlasové adaptace divadelních her a prozaických textů. Patří sem adaptace brechtovské (Lukullův výslech, Strach a bída třetí říše), blíže však měl k náročné poetice Vančurově (Jezero Ukereve, Rozmarné léto, Učitel a žák, Hrdelní pře), k antické klasice (Aischylův Prometheus), z moderní dramatické světové poezie upravil hru Janise Ritsose Žena a moře). Jako samostatný autor rozhlasové hry zaznamenal Tachovský úspěch osobitou aktualizací antického námětu Kudy bloudí Odysseus (uvedena i v Polsku, Jugoslávii a NSR), inscenací Chatrná paměť pana Z., v níž nechává ožívat své literární lásky. Po srpnu 1968 koncipoval triptych Královská sonáta, soubor sebereflexí tří významných českých panovníků (spoluatoři Ludvík Kundera, Antonín Přidal).Tachovského část, Zpověď Václava II. v hodině smrti, se zabývá osudovostí rozhodnutí a osobní odpovědností vládce v závažných historických okamžicích.

Rozhlas byl centrem tvůrčí činnosti Karla Tachovského. Začínal ovšem jako autor novinových reportáží, veršů, krátkých próz, literárních kritik. Psal texty pro avantgardní začátky divadla Večerní Brno, v nakladatelství BLOK vydal sbírky veršů Netečné nebe a Hodiny a orloje. V letech 1957 – 1970 se věnoval především rozhlasové práci, tu však normalizace ukončila. Karel Tachovský musel z Československého rozhlasu Brno odejít. Ještě se stihlo odvysílat několik jeho detektivních příběhů pod pseudonymem Karel Kalenda, pod jménem Tachovského manželky Blanky Budínové pak v roce 1985 hra Kvintet. Jejich autor ovšem našel jen práci pomocného dělníka, později expedienta v Královopolské strojírně Brno, několik posledních let života byl zaměstnán v archivu Moravské galerie v Brně. V 80. letech, kdy byl Tachovský prakticky na indexu, nebála se redakce Programu Státního divadla v Brně uveřejnit jeho pozoruhodné teatrologické studie „Člověk v tragédii a tragédie člověka“ a „Historické drama a historická skutečnost“. Divadlo bratří Mrštíků uvedlo v roce 1987 jeho hru na bocacciovské téma Mor, byl autorem libret k operám a oratoriu skladatele Zdeňka Zouhara (Proměna, Velká láska, Plameny kostnické).

Koncem 80. let uvedla Čsl.televize dvě pohádky podle jeho scénářů (Šahrazád, Bratr Paleček), ovšem opět pod jménem Blanky Budínové. Ve druhé polovině 80.let nová dramaturgická generace Československého rozhlasu v Brně znovu objevila Tachovského – rozhlasového autora. A tak mohla být v roce 1987 natočena a o rok později uvedena jeho hra Příliš vzdálená milá o brněnském židovském lékaři Jeittelesovi, který odmítl opustit město za epidemie cholery (jeho verše pro vzdálenou milou zhudebnil L.v. Beethoven). Nastudována byla i další hra, Paní Šarlotka, příběh Francouzky provdané do Čech. Premiéry hry Jak poradit panu králi, v podstatě náročného dialogu Smila Flašky z Pardubic a právníka Ondřeje z Dubé, už se autor nedožil. K dokreslení osobního portrétu Karla Tachovského, patří láska k hudbě (byl výborným pianistou a obdivovatelem Leoše Janáčka), sportu (byl nadšeným golfistou s mistrovským titulem), laskavý humor a přirozená kultivovanost. Patřil k nejvýraznějším osobnostem brněnské kulturní scény. Jeho neúnavná, rozsáhlá a neokázalá tvůrčí práce pomohla vytvořit hodnoty, kterými Brno přesahuje svůj rámec. Odborné, umělecké i lidské kvality Karla Tachovského zůstanou trvalou součástí zkušenosti jeho spolupracovníků, čtenářů, posluchačů i diváků.

Zastupitelstvo města Brna mu v roce 1999 udělilo Cenu města Brna in memoriam.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design