Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

Václav Kaprál

Václav Kaprál

hudební skladatel, pianista, pedagog, kritik
 

26. 3. 1889 Určice u Prostějova – 6. 4. 1947 Brno

Narodil se jako páté dítě z dvanácti potomků Josefa a Františky Kaprálových. Otec měl pronajatý kousek půdy a krámek se smíšeným zbožím. Malý Václav asi podědil vztah ke zpěvu a hudbě po matce. Otcovo „podnikání“ v Určicích zkrachovalo a rodina se přestěhovala do tehdejšího brněnského předměstí Královo Pole. Ani tady se však živobytí pro početnou rodinu neshánělo lehce , pomáhat musely i děti, a tak kromě základní školní docházky mohli rodiče dopřát hudební vzdělání jen mimořádně nadanému Václavovi. Ve čtvrté obecné začal s výukou klavíru u učitele Kocmana.

Kolem roku1900 začal studovat na II. českém gymnáziu na Starém Brně. Od tercie chodil na soukromé klavírní hodiny k Marii Kuhlové, která učila na Janáčkově Varhanické škole a také Janáčkovi Václava doporučila. Byl přijat, u Janáčka pak studoval v letech 1907 – 1911. Už v roce 1909 měl první samostatný klavírní koncert. O rok později se po profesoru Scheiberovi ujímá řízení královopolského pěveckého sboru Lumír. Rok 1911 byl pro mladého hudebníka významný: složil v Praze státní zkoušku pro učitele klavíru a zřídil si v Králově Poli soukromou klavírní školu. V roce 1913 se oženil se zpěvačkou Vítězslavou Uhlířovou. Oba učili na Kaprálově škole, on hru na klavír, ona zpěv.

V lednu 1915 se mladým manželům narodila dcera Vítězslava. Bylo jí pět měsíců, když byl Václav Kaprál při dodatečných válečných odvodech odvelen do domobrany. Válka ho zavála až do Albánie. Po návratu si prohluboval skladatelské a klavírní vzdělání u Vítězslava Nováka a Adolfa Mikše, v Brně u prof. Klotyldy Schäfrové.. Dál řídí svou hudební školu, komponuje, pro Besedu brněnskou a Vesnu pořádá hudebně popularizační přednášky. V roce 1919 se podílí na založeni Klubu mladých moravských skladatelů (od roku 1922 Klub moravských skladatelů), ve stejném roce je poprvé veřejně uvedena jeho skladba ( I. sonáta). V letech 1920 – 22 působí Kaprál i jako hudební recenzent brněnské Rovnosti, později i v pražském Venkovu a Hudebních rozhledech.

V roce 1921 začíná deset let trvající koncertní spolupráce s kolegou a přítelem, pianistou Ludvíkem Kunderou. Jejich četná koncertní vystoupení doma (Praha, Brno, Chrudim, Valašské Meziříčí, Košice, Hodonín) i v zahraničí (Vídeň) obsáhla hodnotný a bohatý repertoár literatury pro dva klavíry od klasiky po soudobou tvorbu. Během tohoto plodného období absolvoval Kaprál také interpretační kurzy v Paříži u Alfreda Cortota (1923 a 1924), stál u zrodu Helfertových Hudebních rozhledů (1924). Z Helfertova popudu (viz V. Helfert) se v roce 1927 stává prvním lektorem pro hudebně teoretické předměty na brněnské univerzitě. V roce 1928 získává Státní cenu za Smyčcový kvartet s barytonovým sólem a v roce 1935 cenu Akademie za Uspávanky. Jako skladateli se mu dostalo i zahraničního ocenění (Uspávanky na Mezinárodním festivalu soudobé hudby, Barcelona,1936). V polovině 30. let podniká V. Kaprál studijní cesty do Sovětského svazu, Barcelony a Londýna. V roce 1934 předává vedení své hudební školy prof. Theodoru Schäfrovi a o rok později se stává profesorem skladby na brněnské konzervatoři, kde vychoval řadu brněnských skladatelů (M. Barvík, D. Brázda, M. Harašta, K. Jandera, Z. Jílek, G. Křivinka, Z. Zouhar a další).

V roce 1935 se stává řádným členem České akademie věd a umění. K hudební školám si uchoval blízký vztah. Jako inspektor hudebních škol na Moravě a zkušební komisař pro učitelství hudby na školách středních a učitelských ústavech si získal oblibu hudební veřejnosti. Stal se i místopředsedou české sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu.

Do života rodiny Kaprálových však tragickým způsobem zasáhla okupace. Na útěku před nacisty zemřela v roce 1940 ve francouzském Montpellieru dcera Vítězslava, již ve svých 25 letech úspěšná skladatelka a dirigentka. Z této rány se Václav již nikdy nevzpamatoval. Sám byl v září 1942 zatčen gestapem, protože jeho bratr Bohumil uprchl z okupované republiky do Anglie a zúčastnil se západního zahraničního odboje. Václav Kaprál byl internován v táboře ve Svatobořicích,odkud se s vážně podlomeným zdravím dostal až v květnu 1945. Musel se léčit v nemocnici v Uherském Hradišti. Vrátil se sice k pedagogické práci na brněnské konzervatoři, byl zvolen prvním předsedou Syndikátu českých skladatelů, přednášel v brněnských třídách pražské AMU a houževnatě usiloval o vznik samostatné hudební akademie v Brně. Jejího založení se však už nedožil, zemřel 11 dní po svých osmpadesátých narozeninách. Zanechal bohaté dílo skladatelské, čítající několik desítek skladeb orchestrálních i komorních, písně i sbory. Vynikající je především jeho tvorba klavírní a komorní, pro kterou je označován jako mistr miniaturní skladby. Václav Kaprál patřil k předním žákům a následovníkům Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka, byl hudebním lyrikem a významným představitelem meziválečné generace moravských skladatelů. Na domě v Husitské ulici v Králově Poli, kde měla sídlo jeho hudební škola, byla 30. března 1989 odhalena pamětní deska (soch.Zdeněk Řehořík a arch. Milan Moráň).


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design