Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

František Neumann

František Neumann

dirigent, skladatel, první šéf opery Národního divadla v Brně
 

16. 6. 1874 Přerov – 25. 2. 1929 Brno

František Neumann měl rozhodující podíl na začlenění Brna mezi přední centra středoevropské hudební kultury po první světové válce. Ke svému životnímu poslání se však dostal tak trochu oklikou. Jeho otec byl v Prostějově uzenářem a přál si, aby syn převzal rodinný podnik. František proto studoval na prostějovské reálce a na obchodní akademii v Chrudimi. Uzenářem se dokonce ve Vídni vyučil a v Olomouci a Prostějově si odbyl tovaryšské zkušenosti. Zvítězila však láska k hudbě, k níž zřejmě zdědil vlohy po matce. Už v dětství položili základy jeho hudebního vzdělání prostějovský varhaník Antonín Tušek a v Chrudimi skladatel Alois Hnilička. Pokračoval pak ve studiu hudby u Karla Šebora v Praze, průpravu hudebního skladatele a dirigenta pak završilo absolutorium konzervatoře v Lipsku (1896-97). Ještě jako korepetitor v Karlsruhe prohluboval své znalosti u dirigenta Felixe Mottla. Pak působil v městském divadle v Hamburku, zastával kapelnická místa v Řezně, Linci, Liberci a Teplicích.. Vynikajícím způsobem se uplatnil jako druhý kapelník ve Frankfurtu nad Mohanem (1904 – 1919), kde propagoval i českou operu (Prodaná nevěsta 1906). Jeho dirigentské umění poznala v té době i Praha z koncertů České filharmonie. Z popudu Leoše Janáčka začala v srpnu 1919 skvělá dráha Františka Neumanna v Brně, když přijal místo šéfa opery nově otevřeného Národního divadla v budově Na hradbách.

Svou první sezónu zahájil provedením Janáčkovy Její pastorkyně. Ve spolupráci se skladatelem Neumann jako dirigent vytvořil specifický janáčkovský interpretační styl. Všechna Janáčkova hudebně dramatická díla vzniklá po roce 1918 pak měla svou premiéru na brněnské operní scéně. Šlo vždy o mimořádnou uměleckou a společenskou záležitost s účastí evropských hudebních kritiků a za přítomnosti Leoše Janáčka.

V promyšlené operní dramaturgii provedl Neumann z české operní tvorby všechny opery Smetanovy, z díla Antonína Dvořáka Čerta a Káču (1924), Jakobína (1925) a Dimitrije (1926), uváděl díla Fibichova, Foerstrova, Ostrčilova, Martinů. Ze světové operní a baletní tvorby zazněla za jeho skvělého dirigentského vedení díla Gluckova, Mozartova, Beethovenova, Weberova, Rossiniho, Verdiho, Wagnerova, R. Strausse, Pucciniho, Debussyho, Ravelova, Stravinského, Ernsta Křenka, Manuela de Fally aj. V novém českém operním domě musel František Neumann od základu vybudovat všechny složky, které tvoří renomovanou operní scénu. Patří k nim především orchestr, z domova i ze zahraničí přivedení prvotřídní sólisté, kvalitní sbor i baletní soubor. Neumann přitom trval na průbojné scénografii a umělecky vytříbené choreografii. Vlastní umělecká práce i organizační činnost ho stály hodně sil, k tomu se musel potýkat s byrokratickými i finančními překážkami. Překonával je s obdivuhodnou noblesou a lidským přístupem.

Průlomem do brněnského hudebního života se staly Neumannovy pravidelné nedělní abonentní symfonické koncerty divadelního orchestru. Ve vynikajícím provedení vyslechlo brněnské publikum vrcholná díla evropské a světové koncertní literatury, především souborné provedení všech symfonií L. v. Beethovena (1925-26) a Gustava Mahlera. Mahlerovský cyklus předčasně ukončila Neumannova smrt. Koncertní repertoár však měl mnohem širší záběr (Gluck, Mozart, Weber, Berlioz, R. Strauss, Honneger, Alban Berg, Stravinskij, z našich autorů Smetana, Dvořák, Fibich, Janáček, Foerster, Vít, Novák, Suk, Chalabala, Blažek a další). Provedení Schönbergových Gurrlieder na jaře 1925 se zúčastnil sám skladatel. Neumann s velkým nasazením obětavě a úspěšně usiloval o vyvedení osvobozeného Brna z provincionalismu a jeho začlenění do evropského uměleckého kontextu. Sám patřil ke světově uznávaným dirigentům a na brněnské konzervatoři, kde učil od roku 1919, vychoval řadu vynikajících následovníků (Zdeněk Chalabala, Břetislav Bakala, Quido Arnoldi). Od roku 1922 byl místopředsedou Klubu moravských skladatelů, po Janáčkově odchodu v roce 1928 jeho předsedou. Po odchodu Václava Štecha byl v roce 1925 jmenován ředitelem brněnského Národního divadla.

František Neumann zanechal i bohaté dílo skladatelské. Napsal 9 jevištních děl (nejúspěšnější Milkování na text Arthura Schnitzlera, Ekvinokce, Beatrice Caracci), melodram Pan, několik baletů, dvě kantáty, řadu písní a sborů, klavírní, chrámové, komorní i orchestrální skladby.

Deset let působení všestranné, průbojné a umělecky vyhraněné osobnosti Františka Neumanna představuje světlou epochu v hudebním i kulturním životě Brna. Jeho neúnavná, k sobě i ostatním náročná výkonnost nakonec podlomila jeho zdraví. Zemřel na zápal plic v necelých 55 letech. Je pochován v Prostějově, městě svého dětství. V Brně je po něm pojmenována ulice v Pisárkách.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design