Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

Karel Starší ze Žerotína

Karel Starší ze Žerotína

moravský šlechtic a politik
 

15. 9. 1564 Brandýs nad Orlicí – 9. 10. 1636 Přerov

Žerotínové jsou starou vladyckou moravskou rodinou, povýšenou roku 1478 do panského a v 18. století do hraběcího stavu. Jméno má podle vsi Žerotín na Olomoucku. Karel Starší byl nejvýznamnější postavou rodu. Majetek měl zejména na Moravě (Rosice, Třebíč, Přerov), ale i v Čechách (Brandýs nad Orlicí). Na jeho náměšťském panství, v Kralicích nad Oslavou, byla v bratrské tiskárně vytištěna Bible kralická (1596). Karel byl od dětství vychováván v českobratrské víře. V dospělosti se stal ochráncem a světskou hlavou Jednoty bratrské na Moravě (to mu později vyneslo přezdívku „kacířský baron“). Na svých studijních cestách v letech 1578 – 87, zejména za pobytů v Německu, Francii a Švýcarsku, získal nejen rozsáhlé znalosti právnické, teologické a jazykové, ale i mimořádnou orientaci v evropské politice a kontakty s jejími předními osobnostmi, které udržoval i po návratu do vlasti. Ve Francii se netajil názorovou spřízněností s hugenoty, krále Jindřicha IV. podporoval i finančně.

Doma se krátce věnoval vojenské kariéře (např. roku 1594 velel moravské jízdě ve válce proti Turkům), více jej však přitahovala politika. Veřejnou činnost zahájil jako člen moravského zemského soudu. Podporoval ho jeho strýc Fridrich, zemský hejtman, pod jehož vedením získal Karel Starší zkušenosti a uznání, takže se po Fridrichově smrti (1598) stal prvním mužem stavovské obce a evangelické jednoty a prakticky vůdčí osobností protestantské stavovské opozice. Žerotínův rostoucí vliv vyvolal nevraživost v katolických kruzích a vedl dokonce k inscenovanému procesu, v němž byl obviněn ze zlehčování císařského majestátu, velezrádného spojení s Francií a falckým kurfiřtem. Žerotín se sice obhájil, ale byl zbaven úřadu a stáhl se do ústraní. Jeho stoupenci, zejména pan Jiřík z Hodic, mu apatii vytýkali. Karel Starší reagoval proslulou Apologií, dopisem, ve kterém podrobil ostré kritice současnou situaci v zemi, poměry u dvora, nejednotu, sobectví a neschopnost představitelů stavů. V této písemné obraně se plně projevil Žerotínův rozhled, myšlenkové bohatství i formální vybroušenost stylu a jazyka. Nepříliš optimistické politické úvahy a předpovědi Karla Staršího se v budoucnu většinou potvrdily. Do politického života se vrátil v době mocenského rozkolu mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem. Toho měla podpořit rakousko-uhersko-moravská konfederace, pro kterou se Žerotín snažil získat i české stavy. Ti však stáli na straně Rudolfa II., s nímž jednali o splnění svých požadavků (1609, Majestát- dokument o náboženských svobodách). Čechy a Morava se dokonce dočasně rozdělily. Na základě tzv. libeňské smlouvy z června 1608 se vlády na Moravě ujal Matyáš. Karel Starší se stal zemským hejtmanem. Byla mu svěřena péče o stavovské peníze, především se však snažil zmírňovat rozpory ve společnosti. Se znepokojením sledoval narůstající vliv katolických radikálů i vnitřní rozklad stavovské politiky. Znechucen tímto vývojem požádal v únoru 1615 o zproštění funkce zemského hejtmana. O tři roky později, po vypuknutí stavovského povstání, však stál znovu v čele moravské politiky. Matyáš i čeští stavové od něj čekali podporu, realista Žerotín však považoval stavovskou vzpouru za neuváženou a nevěřil v její úspěch. Jako stoupenec Chelčického byl přesvědčeným odpůrcem řešení konfliktů násilím. Proti snahám moravských radikálů prosadil neutralitu Moravy a snažil se zprostředkovat smírné narovnání sporu, aby nepřerostl ve válku. Byl takřka jediným čelným představitelem Jednoty bratrské, jehož autoritu respektoval i vídeňský dvůr, kde se také zúčastnil jednání, byl svědkem Matyášovy smrti i nekompromisního postupu Ferdinanda II. Po vítězství opozice na Moravě v roce 1619 sice na Žerotína nikdo nevztáhl ruku, byl však držen v domácím vězení. Po Bílé hoře ho naopak rozporné, ale jedinečné postavení mezi vítězi a poraženými uchránilo před perzekucí osobní i majetkovou. Žerotín své pozice využil k tomu, aby zaštítil alespoň duchovní špičky Jednoty. Poskytl na svém panství v Brandýse nad Orlicí azyl třem desítkám pronásledovaných bratrských kněží i s jejich rodinami. V letech 1622-25 tam pobýval i Jan Amos Komenský, kterého Karel Starší uznával a podporoval už dlouho předtím. Po staroměstské exekuci podporoval i rodinu popraveného Václava Budovce z Budova, s nímž se v době povstání názorově rozešel. Podařilo se mu také přemístit bratrskou tiskárnu do Lešna a knihovnu do Vratislavi. Ačkoliv mu jako jedinému evangelickému šlechtici Habsburkové nabídli možnost zůstat na svém panství (přestoupí-li na katolickou víru), Karel Starší protekce nevyužil. Dobrovolně odešel do vratislavského exilu. Občas do Čech i na Moravu zajížděl. Od roku 1633 žil v Přerově, kde vážně onemocněl a po třech letech zemřel.

Karel Starší ze Žerotína byl mimořádnou politickou a kulturní osobností českých zemí v době předbělohorské a zároveň nejvýznamnějším představitelem moravské zemské politiky a vlastenectví. Vzdělaností a všeobecným rozhledem vynikal nad ostatní aristokraty své doby, stejně jako zásadovostí a charakterem.

Připomíná nám ho po něm pojmenované náměstí a busta na nádvoří Nové radnice (Vincenc Makovský, 1935).


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design