Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

Adolf Loos

Adolf Loos

architekt a teoretik, představitel evropské architektonické avantgardy
 

10. 12. 1870 Brno – 23. 8. 1933 Kalksburg

Po matce Čech a po otci Němec vyrůstal Adolf Loos ml. v ovzduší otcovy brněnské kamenické dílny a důkladně poznal prostředí řemeslné práce. Navštěvoval gymnázium v Brně a Melku, ve studiích pokračoval na průmyslové škole v Liberci a na Vysoké škole technické v Drážďanech. V letech 1893 – 1893 pobýval u svého strýce ve Filadelfii. Americký pobyt, inspirace střízlivým funkcionalismem chicagské školy a architekturou F. L. Wrighta, jej natrvalo ovlivnily. Po návratu do Vídně pracoval pro architekta a vedoucího úřadu pro vypracování urbanistického plánu rakouské metropole Karla Mayredera. Začal se stýkat s avantgardními umělci – Gustavem Klimtem, Arnoldem Schönbergem, Albanem Bergem, hluboké celoživotní přátelství uzavřel s Petrem Altenbergem a Karlem Krausem. Jeho vídeňský pobyt přerušovaly časté cesty do ciziny (Řecko, Alžír), svou manželku, taneční umělkyni Elsii Altmannovou, doprovázel na turné v Paříži, Londýně, Nices, také v Praze a Olomouci.

Od roku 1897 Loos intenzivně publikoval, hlavně polemicko satirické články o vídeňské secesi, vystupoval jako teoretik a realizátor puristicko-funkcionalistického pojetí architektury, oproštěné od zbytečné zdobnosti a ornamentu, které nesnášel. Dne 1. října 1903 vyšlo jako příloha časopisu Kunst (řízeného Petrem Altenbergem) první číslo časopisu Das Andere (To druhé) s podtitulem List pro uvedení západní kultury do Rakouska. Vyšla dvě čísla, v nichž Loos propagoval anglosaskou kulturu a životní styl a kriticky komentoval způsob života soudobé rakouské společnosti. Principy, které vyznával, shrnul v roce 1908 ve slavné eseji Ornament a zločin, která pobouřila v secesi pohodlně usazenou Vídeň. Prakticky své názory uplatnil již o několik let dříve při rekonstrukci vídeňské kavárny Museum (1899), které se pak pro její lineární vzhled a absenci zdobných prvků říkalo „kavárna Nihilismus“. Loos také v následujícím období získal jen několik zakázek, zejména rekonstrukce měšťanských bytů. Významnější práci mu svěřil v roce 1904 vídeňský psychiatr dr. Beer, pro kterého Loos rekonstruoval ve vlastních intencích vilu Karma blízko Montreaux u Ženevského jezera. Následovaly návrhy portálu pro krejčovství Kniže a Bar Kärtner ve Vídni. Obrat v Loosově kariéře nastal v roce 1910, kdy byl pověřen postavením obchodního domu Goldmann a Salatsch na Michaelerplatzu ve Vídni. Radikální jednoduchost stavby vzbudila na jedné straně bouřlivé polemiky a práce byly dokonce na čas zastaveny, na druhé straně rozpoznala vídeňská inteligence kvality Loosových myšlenek. Ve druhém desetiletí 20. století navrhl a postavil řadu budov ( Steinerova vila, 1910, Scheuova vila, 1912, první terasový dům postavený v Evropě). V roce 1912 Loos založil a řídil soukromou školu architektury, na níž studovali převážně cizinci. Skončila se začátkem I. světové války.

Patrně v roce 1918 získal Loos československé státní občanství. Po převratu napsal pro nové Rakousko obsáhlý program státní péče o umění a památky. Vyšel časopisecky i knižně. V roce 1921 byl Adolf Loos jmenován vedoucím architektem vídeňské městské správy. Hlavním úkolem bylo vyřešit dramatický nedostatek bytů. Svá úsporná a funkční řešení tohoto tíživého problému uplatnil Loos v Herbergsiedlungu (1921) – komplexu řadových domků s malými přilehlými pozemky. Navrhoval i měšťanské domy. Ruferova vila z roku 1922 je považována za první případ, kdy byla uplatněna Loosova koncepce „jediného velkého vzdušného prostoru“, tzv. Raumplan. V Ruferově vile se také poprvé objevuje nestejná úroveň podlaží jednotlivých místností. Vztahy s vídeňskou městskou správou však zdaleka nebyly idylické a Loos přesídlil v roce 1923 do Paříže, odkud často vyjížděl do Rakouska, Německa a Československa. Publikoval u nás v řadě periodik (Náš směr, Bytová kultura-1924-25 člen redakce, Stavitel). V Paříži, kde získal značný věhlas, zůstal až do roku 1928. Jako jeden z prvních mimofrancouzských architektů se v roce 1923 zúčastnil projektem Hotelu Babylon Podzimního salonu. Větší realizace však nedostal, významnou zakázkou byla jen vila pro dadaistického básníka Tristana Tzaru na Montmartru (1927). Až s návratem do Vídně mohl realizovat již dokonale promyšlené a propracované principy Raumplanu v projektu Mollerovy vily ve Vídni 1928), Khumerova domu v Payerbachu (1929) a zejména Müllerovy vily v Praze – Střešovicích (spolu s Karlem Lhotou, 1928 – 1930). Základnou Loosova pobytu v Československu se však stala Plzeň, kde našel první zákazníky už v letech 1906 – 1909 a odkud také pocházel jeho významný klient, stavební podnikatel ing. František Müller, pozdější majitel jedné z nejpůsobivějších staveb Loosova Raumplanu.

V Brně a okolí pracoval Loos zejména pro cukrovarníka Viktora Bauera (cukrovar a vila v Hrušovanech, 1916 – 1918, interiér zámečku na výstavišti, 1924 – 25, interiér zámečku v Kuníně, 1919), navrhl nástavbu domu H. Jordana na Sedlákově ulici, Rabasovu hrobku na Ústředním hřbitově. Důležitá byla jeho spolupráce s UP závody, jmenovitě s jejich ředitelem arch. Janem Vaňkem, v letech 1924 – 25 (rodinné domky v Černé Hoře, na Alešově ulici v Brně, návrhy nábytku).

Adolf Loos usiloval s pomocí dr. Bohumíra Markalouse o získání stálého zaměstnání v Praze, uvažovali o pedagogickém působení na Akademii výtvarných umění, záměr však nevyšel. Situace se opakovala i v Brně. V roce 1930 udělila Československá republika Adolfu Loosovi jako svému občanovi čestný důchod. Ačkoliv byl již velmi nemocný, byl Loos činný až do léta 1932. Z let 1931 – 32 pochází jeho návrh stavebního rodinného domku ze dřeva a úřednických domů v Babí u Náchoda.

Adolf Loos je považován za nejvýznamnějšího středoevropského architekta první třetiny 20. století, spoluzakladatele světové moderní puristické architektury, charakteristické čistými hranolovými tvary, absencí neústrojných ornamentů, jednoduchou, funkcí určenou formou a ušlechtilými materiály. Adolf Loos Archiv ve vídeňské Albertině čítá přes 250 položek projektů, návrhů a plánů. Teoretické názory, které velký architekt publikoval do roku 1900, byly shrnuty v knize Řeči do prázdna (Praha 1929, Kutná Hora 2001). Je po něm pojmenována ulice v Lesné a jeho jméno nese i sál v zámečku na výstavišti. V místech, kde stál jeho rodný domek (v blízkosti hotelu Continental) je od roku 1970 umístěna pamětní deska.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design