Bronislava Gabrielová |
historička a teoretička výtvarného umění, publicistka |
Po maturitě na brněnském gymnáziu Dr. Vladimíra Helferta absolvovala v roce 1955 obor dějiny výtvarného umění a estetika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracovala pak v oblasti kultury. V období normalizace nesměla veřejně působit. V letech 1969 – 2001 byla zaměstnána v Moravské galerii v Brně. I tady musela být přeřazena jako „antisocialistická síla“ z odborného pracoviště na místo pomocné administrativní síly. Věnovala se dokumentaci současného výtvarného umění. Podařilo se jí vybudovat pozoruhodné oddělení informací o současném umění i autorech na Moravě i v celém Československu. Mimo jiné shromáždila rozsáhlé dokumentační soubory o nekonformních a zakázaných umělcích. Ojedinělý archiv je v majetku Moravské galerie v Brně. O řadě výtvarníků publikovala v odborném i denním tisku články pod pseudonymem nebo šifrou. Bronislava Gabrielová přitom ještě stačila redigovat Bulletin druhé největší galerie v republice. V čase uvolnění obhájila (1980) na brněnské FF doktorskou disertaci K dějinám uměleckoprůmyslového hnutí (patří k jejím nejlepším pracím) a získala titul PhDr. ( ve vědním oboru teorie a dějiny výtvarných umění). V polovině 80. let vytvořila ve spolupráci s Městským kulturním střediskem S. K. Neumanna edici Výtvarní umělci dneška (1. svazek 1985). Vyšly zde monografické studie o J. Kubíčkovi, M. Šimordovi, M. Štolfovi, M. Slezákovi, J. Hadlačovi, V. Reichmannovi, J. Šimkovi, P. Baranovi, D. Chatrné, obou Rajlichových. Po listopadu 1989 vyvrcholila edice výpravnými monografiemi sochařky Sylvy Lacinové a malíře Miroslava Štolfy. |