Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

Jarmila Kurandová

Jarmila Kurandová

herečka, členka Zemského (Státního) divadla v Brně 1935 – 1960
 

30. 1. 1890 Veselí u Počátek – 6. 12. 1978 Brno

Jarmila Kurandová se narodila v rodině hajného a měla 10 sourozenců. Vyrůstala v Dobré Vodě na Pelhřimovsku, odkud si přinesla vztah přírodě i lidem, skromnost a pochopení pro potřeby druhého. Dětství, prožité na venkově, formovalo její umělecký i osobní život. Zájem o divadlo se u ní projevil už ve škole, recitovala, hrála s ochotníky. Uzrálo v ní rozhodnutí věnovat se divadlu jako profesi. V 15 letech odešla do Prahy, kde získala místo vychovatelky u dětí. Pilně však navštěvovala i Národní divadlo, kde ji okouzlila zejména Růžena Nasková. Divadlo si pro sebe vybojovala navzdory rodičům v l8 letech, kdy ji do své společnosti v Libicích u Prahy přijal Vladimír Housa. Divadelní kariéra mladé herečky pak pokračovala v dalších divadelních společnostech. V jedné z nich potkala i svého budoucího manžela Františka Kurandu. Po 11 letech působení u venkovských společností, které ovšem znamenalo důkladnou hereckou průpravu, získali manželé Kurandovi v roce 1919 první angažmá v kamenné scéně, v nově otevřeném ostravském Národním divadle moravskoslezském u ředitele Václava Jiřikovského. Zdravotní potíže – oči drážděné agresivním ostravským ovzduším – přinutily manžele Kurandovy Ostravu opustit. Stali se členy prvního státního Českého divadla v Olomouci, které zahajovalo 1. září 1920. Jarmila Kurandová se záhy stala přední členkou souboru a za 15let zde vytvořila na 180 rolí. Dominovaly mezi nimi party zralých žen a matek z lidu – Fanka z Čapkova Loupežníka, Dynybylka z Okénka Olgy Scheinpflugové, Klásková v Lucerně Aloise Jiráska, ale i postavy shakespearovské – chůva v Romeovi a Julii. I když se některé role neslučovaly s jejím naturelem (Alice ve Strindbergově Tanci smrti), byl herecký výraz Jarmily Kurandové srovnáván s legendárním uměním Marie Hübnerové. Přišla nabídka z Vinohradského divadla, ale jen pro paní Jarmilu. Ta zůstala věrná rodinnému poutu. Oba manžele Kurandovy pak přivedl v roce 1935 ředitel Václav Jiřikovský do Zemského divadla v Brně. Herečka spolupracovala s výraznými režisérskými osobnostmi (Podhorský, Skřivan, Škoda) a ztvárnila řadu starších žen, venkovských i maloměstských maminek a babiček v repertoáru české a slovanské provenience (Kordula v Tylově Strakonickém Dudákovi, opět Fanka v Čapkově Loupežníkovi, Peštová v Langrově hře Velbloud uchem jehly, Růženka ze Šrámkova Léta), Uplatnila se výborně i v ruském repertoáru (Golgovová v Tolstého Jiřičce, Glumovová v Ostrovského komedii I chytrák se spálí)stejně jako ve hrách jihoslovanských dramatiků (Mara v Nušičově Doktorovi, Kata z Begovičovy Jehly). Dostala příležitost i v konverzačkách O. Wilda, M. Pagnola, G. B. Shawa, S. Maughama). Dámský činoherní soubor byl tehdy v Brně skvěle obsazen (Jarmila Urbánková, Zdeňka Gräfová, Anděla Novotná), obecenstvo přesto věnovalo Jarmile Kurandové svou přízeň, stala se pro svou uměleckou zralost, sdělnost hereckého projevu i laskavost a lidskost jednou z nejoblíbenějších hereček a důstojnou nástupkyní Emy Pechové. Často hostovala i na pražských scénách, přišla další nabídka z Vinohradského divadla - zůstala opět nevyužita.

Talentu Jarmily Kurandové nejlépe rozuměl režisér Aleš Podhorský. Pod jeho vedením vytvořila vynikající titulní roli M. D. Rettigové v dramatu A. Jiráska, postavu Buškové ve Stroupežnického Našich furiantech, stařenu Chljostovovou v Gribojedovově Hoři z rozumu. Se stálým angažmá se herečka rozloučila v roce 1960 rolí staré panny Zuzany v Klicperově hře Lhář a jeho rod. Ukončila i pedagogické působení na divadelní fakultě JAMU, kde učila od školního roku 1953/54. Na brněnské jeviště se ovšem ještě vracela. V roce 1971 ztělesnila divadelní podobu Babičky Boženy Němcové. Ve stejném roce ji do této role obsadil filmový režisér Antonín Moskalyk. I když přijetí jeho dvoudílného filmu-básně nebylo jednoznačně příznivé, pro Jarmilu Kurandovou znamenala Babička obrovský úspěch. Pro film ostatně pracovala už od roku1946, vytvořila na 40 rolí, od první ve snímku Rudolfa Hrušínského Pedro se žení až po milovanou Bavorovou v Týdnu v tichém domě. Poslední jevištní rolí Jarmily Kurandové byla babička v Jiráskově Lucerně. Ve slavnostním představení 14. dubna 1978, věnovaném otevření Mahenova divadla po rekonstrukci, se herečka se svými diváky definitivně rozloučila. Jejího umění využívaly i rozhlas a televize. Posledním účinkováním velké a skromné umělkyně bylo vyprávění v televizním cyklu Národní umělci dětem v roce 1978.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design