Česky CZEnglish EN

Slavné osobnosti

    

Jaroslav Král

Jaroslav Král

výtvarný umělec, malíř
 

5. 12. 1883 Malešov (u Kutné Hory) – 22. 3. 1942 Osvětim

Patří k nejvýznamnějším osobnostem naší výtvarné kultury. Oba rodiče Královi - otec František a matka Emilie - pocházeli z Moravy, otcovo zaměstnání zemědělského a účetního odborníka zavedlo rodinu do jižních Čech. Tam si otec, původně důchodní na šlechtickém statku Dlouhoveských, sám pronajal hospodářství v Hodějově na Šumavě. Vedl si dobře a postupně zastával správcovská místa na různých panských majetcích. Rodina se tak často stěhovala. Jaroslav byl prvorozený z pěti sourozenců. Do obecné školy chodil v Hoslovicích, následovala přípravka premonstrátů u učitelského ústavu v Hasenburku v Českých Budějovicích, v letech 1897 – 1901 německá českobudějovická reálka. Už ve škole projevil Jaroslav výtvarné nadání. Po prázdninách 1901 úspěšně složil přijímací zkoušky na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, oddělení figurálního a ornamentálního kreslení. V říjnu 1904 byl přijat na Akademii výtvarných umění (speciální škola Vojtěcha Hynaise pro figurální malířství). Bydlí s bratrem Josefem, budoucím stavebním inženýrem, na Malé Straně, portrétuje členy rodiny Dlouhoveských, začíná s karikaturami. Absolvuje v roce 1908, žije střídavě v Praze a v Písku, kde si otec pronajal hospodářský dvůr. Vzniká série rodinných portrétů a karikatur a také přátelství s básníkem Adolfem Heydukem. V roce 1910 se bratři Jaroslav a Josef vydávají do Drážďan, studují mistrovská umělecká díla ve Zwingru a Albertině. Po návratu získává Jaroslav na Heydukovu přímluvu místo učitele matematiky a geometrie na Zemské řemeslnické škole v Mladé Boleslavi. Své předměty příliš nemiloval, o to víc se sžil s kulturní společností ve městě. Zapojil se do činnosti uměleckého klubu Sidi, pořádal literární večírky nové poezie. V roce 1911 navštíví Pinakotéku v Mnichově, kde na něj hluboce zapůsobí klasická díla velkých mistrů (Rubens, Rembrandt, Tizian, Tiepolo). Sám vytváří první díla ovlivněná kubismem (Podobizna paní Löwové, Hlava starce, 1912). Touží stát se učitelem kreslení. To se však nepodařilo, Jaroslav král opouští školu, žije jaké svobodný umělec střídavě v Praze, Písku a na rodinném majetku ve Svolšině na Moravě. Po smrti otce (1916) se rodina stěhuje do Brna, do bytu v Lužické ulici. Král kreslí karikatury pro Lidové noviny a Rovnost, roku 1917 je jmenován pomocným učitelem kreslení na českém státním gymnáziu v Brně, nějakou dobu maluje na zakázku portréty, studiemi a náčrty se připravuje na pozdější malby (Lužánky, Svolšina, Královo Pole). Zdánlivě setrvává ve svém dosavadním tvůrčím kánonu, dlouho hledá sebevyjádření, síla jeho tvůrčího intelektu se projeví až po I. světové válce. V roce 1919 je Jaroslav Král při založení Klubu výtvarných umělců Aleš a v roce 1922 Skupiny výtvarných umělců v Brně. Až do roku 1939 se každoročně zúčastňuje jejích výstav. Do té doby se datuje nová podoba jeho tvorby, v níž dokázal spojit klasický výraz s kubistickým názorem, silné monumentální cítění s citovým prožitkem, stává se představitelem novoklasicismu. Vyniká umělcův smysl pro formu a prostor, vytváří vlastní formální aparát. Maluje rozměrné figurální kompozice (Přechod, Odpočívající rodina, 1919, Matka, 1921). Hrdiny jeho obrazů jsou prostí lidé, k nimž umělec přirozeně tíhl od svého venkovského dětství, kdy se také zrodilo jeho silné sociální cítění. Umělec šetří formálními prostředky, používá kultivovaných, spíše chladných barevných tónů, přesto jeho díla dosahují monumentální účinnosti. V té době se také projevuje jeho levicová názorová orientace. Král, který se společnosti spíše stranil, se přátelí s brněnskými levicovými intelektuály kolem časopisu Index, v Levé frontě, Klubu pro umění a vědu Ars v Brně.

V roce 1921 byl Jaroslav Král jmenován asistentem figurálního kreslení při stolici technického kreslení Vysoké školy technické v Brně. O dva roky později se rodina Králova stěhuje do nového rodinného domku v Lerchově ulici, který za vydatné pomoci celé rodiny projektoval a postavil bratr Josef. Pro Jaroslava se vyšetřilo místo na vlastní ateliér, který mu později pomohl překonat zklamání z v podstatě vynuceného odchodu z techniky v roce 1928.

Po několikatýdenním pobytu v Paříži s Albertem Kutalem v roce 1924 (zachytil zde ve vynikajících kresbách např. dámy v kavárně Coupole) se Král věnuje tématu ženy. Jeho obrazy charakterizuje jednoduchá forma i barevnost, jemná poetika, komorní klidná nálada. Jedním z hlavních námětů je koupání, oblíbené u klasiků francouzské moderny. Král maluje odvážně pojaté figurální kompozice
( Po koupeli, Ženy v koupeli, 1927, mistrovským dílem je obraz Po koupeli z roku 1930). Ve skutečném životě byl Král ve vztahu k ženám spíše plachý, nikdy se neoženil. Koncem 20. let začaly v umělcově práci převažovat kubistické tendence, vzniká řada zátiší, reagující i na český lyrický kubismus a dosahující až abstraktního výrazu. I zde Král dosáhl v jednoduchosti a čistotě projevu osobitého poetického výrazu.

V roce 1931 má Král první samostatnou výstavu v Galerii Vaněk v Brně, kterou uspořádala SVU, o dva roky později následuje výstava autorových brilantních kreseb v prostorách Magazinu AKA v Brně. Ke Královým padesátinám (1934) vydává Index sborník se statěmi A. Kutala, B. Václavka, J. Mahena, B. Fuchse, F. Halase a dalších osobností, které dokládají oblibu i respekt, které si skromný a přátelský umělec získal.

Na předválečné napětí a hrozbu fašismu reaguje malíř návratem k tradičním hodnotám, vrací se ke klasicistnímu zobrazení české ženy a rodiny v české krajině. Poslední umělcovy obrazy (Z pole, Senoseč, Před bouří, 1939 – 1940) mají občas dramatický, občas zasněný poetický ráz. Jeho tvorba končí útěkem do světa snu a melancholie před hrozící temnou realitou. V závěrečných plátnech (Spící ženy, Odpočívající ženy, 1940) dosahuje zvláštní snové atmosféry.

Občansky se ovšem Král angažuje aktivně. Od roku 1936 působí například ve Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. V roce 1939 získal ještě místo externího učitele kreslení na Škole uměleckých řemesel v Brně, už 29. března 1941 jej však zatklo gestapo. Byl vězněn v Kounicových kolejích, později na Mírově a ve Vratislavi. Rodina se usilovně snažila o jeho osvobození. Po soudním přelíčení byl vrácen do Kounicových kolejí, jeho levicové aktivity však byly příliš zřejmé. Začátkem března byl Jaroslav Král odvezen do Osvětimi, kde zahynul v plynové komoře.

Umělec po sobě zanechal osobité dílo malířské (více než 500 položek) a bravurní kreslířskou tvorbu. Zdánlivě prostými formálními a tématickými prostředky dosáhl Král uměleckých kvalit, které ho řadí k legendám brněnské a české výtvarné kultury první poloviny 20. století.Na domě v Lerchově ulici byla ke 13. výročí malířovy smrti odhalena pamětní deska (F. Hořava), jeho jméno je uvedeno i na pamětní desce v budově ŠUŘ na Husově ulici. Jedna z výstavních síní v přízemí Domu umění v Brně je věnována památce umělce. V roce 1948 zde byla instalována busta od sochaře Bohumila Hochmana.


Zpět na přehled osobností

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 17.10.2011 17:04
  • Datum poslední aktualizace: 17.10.2011 17:04
  • Odpovědný útvar: Odbor vnitřních věcí Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design