Česky CZEnglish EN

Vlastimil Peška: Je třeba překvapovat diváky i herce

Vlastimil Peška

Letos v březnu oslavil hudební skladatel, režisér, dramatik, hudebník, herec, příležitostný scénograf, ředitel a umělecký šéf Divadla Radost a principál ochotnického Ořechovského divadla Vlastimil Peška šedesátiny. Oslavil je stylově, tedy ve vysokém pracovním tempu. V Radosti uvedl premiéru své úpravy Mozartovy Kouzelné flétny a uspořádal zde koncert ze svých skladeb vážné hudby. A ke dvěma stálým ředitelským postům si přibral ještě jeden „putovní“ – stal se ředitelem pátého ročníku festivalu Divadelní svět Brno. Zeptali jsme se ho, jak se žije v kůži „trojitého“ ředitele.

Ovlivnil vaši profesionální dráhu také sen o Pánu Bohu, který nosí kraťasy a podkolenky, jak se to stalo hrdinovi vaší hořké komedie Jeppe a Pán Bůh v kraťasech?

Jestli jsem měl sen, že budu dělat divadlo?  No, rozverný sen o Pánu Bohu, ten byl, což o to. Ale o tom, že budu jednou dělat divadlo, tak úplně nebyl. Chtěl jsem být muzikant, dirigent, vzápětí skladatel. Že se jednou dostanu k divadlu, to přinesl sám život. Je tady ale jedna zvláštní okolnost – když jsem chodil do houslí, pan profesor Kubalák, který mě učil na konzervatoři, už od mých 16 let tvrdil, že jednou budu divadelní ředitel. Jak na to přišel, nevím. Já jsem se tomu vždycky chechtal.

Pán Bůh v kraťasech asi zaúřadoval…

Asi ano, když se k tomu oklikou vrátíme, tak Pán Bůh v kraťasech působil od začátku. Jedna věc je, musím zaťukat, že ve všech mých oborech se mi tvoří docela dobře a volně, takže ten Pán Bůh na tom možná má svůj podíl.

Letos jste si k šedesátinám upravil Mozartovu Kouzelnou flétnu. Už ne hořká komedie, ale pohádka. Vypovídá to něco o autorovi?

Když je člověk 20 let na jednom místě, stále vymýšlí, čím by své diváky trošku překvapil, co by jim přinesl nového, a také svým hercům, aby je obohatil, aby je posunul dál. Paní dramaturgyně Eva Janěková mi ten titul nabízela už před 15 lety. Ono to tak pomalu zrálo, až jsem se rozhodl, že bych ho mohl udělat ke své šedesátce. A když jsem si pak přečetl libreto, které je naprosto příšerné, přijal jsem to jako úkol, udělat z něj něco, čemu by normální divák rozuměl. Kritika stále zdůrazňuje, že jsem si libreto zjednodušil. Ale ono tam není příliš co zjednodušovat. To libreto je špatné a nikdo neví, o čem je, ale lidé na celém světě na to chodí, protože je to geniální Mozartova hudba.

Cítíte se jako skladatel s Mozartem v něčem spřízněn?

Je vlastně legrační, jak se člověk vyvíjí. Když jsem začal komponovat, byl jsem důsledně modernista a Mozart a Beethoven pro mě neexistovali, ty jsem zavrhoval. Ale nakonec přišlo i na tuhle klasiku. Člověk se na to začne dívat rozumně – je to prostě hudební vývoj – a musím uznat, že Mozart byl ve své době naprosto nedostižným géniem. Každá doba má své, ani já už nejsem takový avantgardista, i když soudobou hudbu mám rád a stále ji píši.

V souvislosti s loutkovým divadlem si každý představí repertoár pro děti. Radost však hraje poměrně hodně úspěšných představení určených současně dětem i dospělým. Co je hlavní ingrediencí, která zaujme diváky od šesti do sta let, jak se to stalo i v případě Kouzelné flétny?

Je to docela jednoduché, i když ve vlastní tvorbě zase tak moc ne. Podle mě má každý v sobě dětskou dušičku celý život. Pokud tvrdí, že ji nemá, tak se za to pouze stydí a nechce to přiznat. Člověk se dívá na různé pohádky – třeba seriály – pořád, ale protože už je dospělý, nechce si přiznat, že např. Perníková chaloupka by pro něj byla „to pravé“. Ale ona je, a ještě k tomu je to krásný horor. Jednoduše řečeno – v každém z nás je kousek dítěte a na tom my stavíme. Samozřejmě prvotním divákem je dítě, kterému jsou tituly uzpůsobeny. A když jim rozumí malé dítě, úplně stejně jim rozumí i „stoleté dítě“. Domnívám se, že proto je naše divadlo docela oblíbené a nedělní večerní představení míváme vyprodána.

V listopadu divadlo uvede dramatizaci knihy Aleny Kastnerové O líné babičce. Hlavní hrdinka si vyhazuje z kopýtka a plní si i nejdivočejší sny. Chcete tím rehabilitovat roli babiček, které prý už dnešním akčním dětem nestačí?

Premiéru budeme mít 17. listopadu. Je to taková krásná knížečka o rozverné babičce, která je už z vnuků a všedního života unavená, a proto se rozhodne, že si začne plnit své dávné sny a začne dělat věci, na které dřív neměla čas. Plní si své dětské sny velmi zvláštním a krásným způsobem – a to je třeba vidět na jevišti. Představení je určeno malým dětem, ale dospěláci se určitě taky skvěle pobaví. A někteří se třeba i chytnou za nos. V Praze v Dlouhé má tento příběh obrovský úspěch, takže doufám, že podobný úspěch doputuje i do našeho divadla.

Během rekonstrukce, trvající s přerušením 12 let, dostalo Divadlo Radost, k němuž přibylo i Muzeum loutek, podobu lodě. Kdo s tím nápadem přišel?

Ono už je to dost dlouho. Vymýšleli jsme podobu s panem architektem Prokešem asi tři roky před započetím rekonstrukce. Byl to společný nápad a myslím, že se nám ho podařilo naplnit. Když se podíváte z Bratislavské, je to plachtoví, pokračuje to přes foyer s lodními prvky a přes atrium, to jsou jakoby doky, kde mohou diváci pohodlně parkovat, a končí to samozřejmě vpředu kýlem lodě, v němž je muzeum. A vše podtrhuje obrázek na štítu. Je to kompletně velká loď komediantů.

Je kapitán Peška se svou lodí spokojen?

Kapitán Peška je spokojen. Samozřejmě ještě by se dalo budovat, ale to už nechám svému nástupci.

A jak se vám pluje v brněnských vodách?

Já si na brněnské vody nestěžuju, já si stěžuju obecně na situaci české kultury, na niž nejsou peníze. Celých 20 let se opravdu stydím, jaké peníze musím vyplácet svým podřízeným. Ale to je hlídáno státními tabulkami a příspěvkové organizace našeho typu už 10 let nedostaly přidáno ani halíř. Mí lidé pracují za naprosto směšné, špatné platy, takže si všichni musí shánět ještě další „kšeftíky“, aby vůbec přežili. I od města jsme teď dva roky dostávali o 20 procent míň, úpěli jsme, ale zase jsme se naučili hospodařit jiným, lepším způsobem. Ono vás vždycky i to špatné „hodí“ trošku dopředu.

Zvládáte být principálem dokonce dvou úspěšných divadel.

Máte jistě na mysli Ořechovské divadlo. Tomu se věnuju vždycky, když mám čas, a dá se to. Už to tak dělám dlouhé roky. Je pravda, že teď od ledna jsem neměl absolutně čas, takže za tři měsíce jsem hrál snad jen jednou. Ale už to začínám napravovat, už budeme mít tři představení. Něco mám rozzkoušené, ale na to jsem opravdu čas neměl, protože mezitím mě umluvili ze Šumperku, kde jsem ještě dělal Strakonického dudáka. Jezdil jsem mezi šumperským divadlem a Radostí a chystal jsem dvě komedie a ještě oslavy svých šedesátin.

Letos jste navíc převzal funkci ředitele pátého ročníku festivalu Divadelní svět Brno. Je zasvěcen Woodymu Allenovi a jeho hlavním tématem je komedie. V čem spočívá vaše role?

V tom, že kompletně odpovídám za dramaturgii celého festivalu. Moje hlavní krédo zní, že divadlo je především pro diváky. Takže i když se dělá velký festival, měl by být zajímavý hlavně pro diváky. A to se v předešlých ročnících tolik nedařilo. Nejzdařilejší byl ten první, nultý, věnovaný Václavu Havlovi. Na to jsme měli všichni nádherně napnuté síly a i diváci chodili. Potom návštěvnost klesala. Proto jsem se snažil sestavit program tak, aby lidi zajímal. A podařilo se mi, co se kolegům ještě nikdy nepodařilo – že jsme od února začali prodávat vstupenky. Znamenalo to téměř dvouletou přípravu. Objezdil jsem skoro všechna divadla, abych viděl, co kupuji. Doufám, že se to zúročí v dobré návštěvnosti.

Co se vám líbí na humoru Woodyho Allena?

Je opravdu velmi specifický a mám ho rád. Proto jsem připravil i jednu jeho komedii – bude to novinka festivalu –, kterou budeme dělat všechna divadla dohromady. Jmenuje se Jak se Ti líbí aneb Mocná Afrodíté a budeme ji hrát na zahájení i ukončení festivalu a v létě i na Špilberku. Jde mi o to, aby se linka Woodyho Allena vinula celým festivalem. Snad se mi to podařilo. Jen se mi nepodařilo dostat Allena do Brna, to byl nadlidský úkol. Nebylo možné mu doručit ani můj dopis. Nepomohli známí v Americe, ani velvyslanec. Allen má asi momentálně publicity plné zuby a nechce se ukazovat na veřejnosti. Ale je to velice plodný autor, jeho dílo má hodně příznivců po celém světě a já si myslím, že stojí za to udělat mu malou poctu.

Proč se ředitelé střídají? Je to jedna z věcí, která je festivalu vytýkána.

Je třeba, aby se tomu kolegové věnovali, pak nebude co vytýkat. Kdyby to ale měl každý rok kompletně a s maximálním nasazením dělat stejný ředitel – se svými dalšími povinnostmi –, bylo by to na něj moc. Je to opravdu velká dřina. My jsme navíc nejmenší divadlo v Brně, máme nejmenší tzv. obslužný aparát, takže to v podstatě dělám já s naším manažerem a to je všechno.
O tom, jak by se festival měl dál vyvíjet, však stále diskutujeme. Navrhl jsem, že by to pro divadla mohlo být takové kvadrienále, že by každé divadlo mělo jednou za čtyři roky stejné základní téma – např. Radost komedii, Městské divadlo muzikály apod. Takže bychom se během čtyř let vždycky vystřídali a každý by si tak mohl na tématu čtyři roky pracovat.
 Festivalem jsme chtěli dokázat, že v Brně divadla k sobě nějak patří, že si navzájem fandí a mají radost ze svých úspěchů. Měl by bavit především brněnské diváky. Což se zatím nedaří naplnit, ale doufám, že k tomu dojde.

Co by si návštěvníci červnového festivalu neměli nechat ujít?

Doporučuji stránky www.divadelnisvetbrno.cz , kde je celý program. Allena hrají téměř kompletně pražská divadla, v Brně jsme ho příliš nepěstovali. Snažím se to napravit svým výše zmíněným titulem. Chtěl jsem také, aby se představila i divadla cirkusového typu, takže přijedou např. bratři Formanové se svým Obludáriem, které v Brně ještě nebylo. Sám jsem kdysi začínal v Ypsilonce, takže mně to nedalo, abych nepozval Jirku Lábuse, který bude jednou z osobností festivalu. Ypsilonka bude mít u nás v divadle dva večery a já se na své kolegy moc těším. A moc se těším i na celý festival.

A ještě pozvánka do Radosti…

Do našeho divadla zvu vehementně na Kouzelnou flétnu, protože se opravdu podařila. Je to nádherná pohádka, pro děti žádný strašák, děj je srozumitelný, chvilku se hovoří, chvilku zpívá, je to takový předchůdce operety. Třetina je mluvený text a dvě třetiny nádherná Mozartova hudba. Ale my máme všechny tituly dobré. Velkým hitem je také původně večerníčkový titul Mach a Šebestová, proto na září připravujeme taky večerníčkové Krkonošské pohádky. Trautenberk a Krakonoš si zařádí u nás na jevišti a já opět srdečně zvu.

Ptala se Markéta Žáková, foto: Z. Kolařík

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 24.02.2015 13:32
  • Datum poslední aktualizace: 24.02.2015 13:32
  • Odpovědný útvar: Kancelář primátora města Brna Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design