Česky CZEnglish EN

RAW: Přelepit onyx překližkou je hodně silná káva

S dvojicí renomovaných brněnských architektů Tomášem Rusínem a Ivanem Wahlou, tvořících už 24 let pod značkou RAW, jsme hovořili na místě, kde se jejich sny o funkčních a zároveň estetických stavbách transformují do nákresů v počítačích a následně do hotových projektů – v jejich podkrovním ateliéru. Značku RAW nese zrekonstruované Semilasso i HaDivadlo, množství rodinných domů a vil, budova Dopravního podniku města Brna na Novobranské i zastávky MHD na Staré osadě, na Okružní na Lesné i v Bystrci u zoo. Připočtěme bytový dům na Křídlovické, rezidenci Martinů, Café Placzek na Minoritské i rekonstruované fasády historických domů na Dobrovského ulici a dlouhou řadu dalších. Do tváře současného Brna se tedy architekti RAW už zapsali. A pokračují v tom dál.

 

O co v současné architektuře jde? Jde o totéž, o co šlo vždy, nebo se její principy nějak posunuly?
Rusín: Architektura se výrazně změnila díky materiálům, které přišly, tedy díky betonu, sklu, oceli. To jsou materiály, jež umožňují objekty radikálně tvarovat.
Wahla: Zlom nastal před sto lety. Teď je další zlom s příchodem digitálních technologií.

Ve své práci navazujete na funkcionalismus. Proč se právě ten už 80 let drží jako jakási „nejvyšší meta“, jíž architektura dosáhla? Proč stále ty strohé linie, pravé úhly…?
R: Forma vychází z funkce, následuje ji. Ale i v současnosti se architektura vrací k dekoru, protože zjistila, že ta funkce lidem nestačí. Ale nahrazuje si jej berličkami. Dnes už nikdo nemá odvahu udělat si dům jako v 19. století, kde budou iónské sloupy, karyatidy a římsy a ostění oken, tak se prostě „háže“ okny po fasádě, hledají se náhražky, jak dekor vytvořit. Je tam touha po výtvarnu, což je vlastně lidstvu přirozené. Už v pravěku si člověk zdobil jeskyni… Pro mě osobně je funkcionalismus to, když funkce plní svoji roli, jak má. Čili obchod se netváří jako kostel, kostel se netváří jako obchod, ale obchod je obchod, byt je byt, schodiště je schodiště.

Máte za sebou úspěšnou rekonstrukci vily Tugendhat, za niž jste obdrželi Grand Prix architektů za rok 2013. Co při ní bylo vaším úkolem?
W: Zadání bylo vrátit stav budovy do podoby z roku 1937, kdy Tugendhatovi vilu opustili. Poté, co se odstěhovali, byla vila nějak přestavována, ta historie je známá – v průběhu let sloužila různě, od tělocvičny až po vládní vilu. Vznikaly v ní nové vrstvy, které už neměly hodnotu jako původní vila. Šlo o to, sundat všechny komunistické bakelitové vypínače, sundat vrstvy omítek, podlah, ale nezničit originální substance, které jsou tam zachované. Pracoval na tom multiprofesní tým, se specialisty z ciziny, s historiky, restaurátory…
R: …a na týmu architektů bylo udržet to všechno pohromadě, aby žádná profese nepřevážila nad druhou.

S jakými problémy jste se ve vile setkali?
W: Byl tam statický problém s utrženou zahradní terasou a schodištěm, které nebylo založeno tak důkladně jako vila. Terasa tedy byla nově založena na šesti hloubkových pilotech. Ale to nebyl nějak klíčový problém. To výjimečné, co se stalo – i díky představitelům města, kteří tomu věnovali finanční prostředky – byla kromě opravy budovy neplánovaná výroba dokonalých kopií nábytku. Podařilo se a v tom je vila Tugendhat výjimečná oproti jiným světovým ikonám (funkcionalismu – pozn. red.).

Kolik je takových srovnatelných vil v Evropě?
R: V Evropě žádná.
W: Možná vila Savoy od Le Corbusiera z roku 1926, ale stavebně je daleko méně propracovaná a navíc není vybavená původním nábytkem. A pak Müllerova vila od Loose v Praze, ta snad, ale těžko srovnávat Loose s Miesem. Müllerova vila je tak trochu pro znalce nebo milovníky architektury, kdežto Tugendhat je víc…hm…
R: …pop.
W: V návštěvnosti určitě, to by byl pop. Přijedete do Ameriky a oni řeknou: Brno? – Jistě, to my známe, to je křeslo, co dělal Mies van der Rohe. Vy na to: Brno je ale taky město. A oni: Aha, tak to jsme nevěděli.

Máte za sebou hodně kaváren: Café Placzek, Café Steiner, Café Onyx a další. Do které chodíte nejraději?
R: Do Onyxu jsme chodili velmi rádi, o něm bych se rád zmínil. Café Blau a kavárna Onyx byly v současnosti zcela zničeny. Z kavárny Onyx udělali kuřáckou pivnici a absurdní je, že onyxové pruhy včetně madla přelepili jakousi imitací dřeva. Řekl bych, že tohle je docela „silná káva“, protože na Onyx se chodily dívat exkurze architektů, dělaly se tam architektonické procházky a mimo jiné je i na obálce průvodce po současné brněnské architektuře… Křupanství přelepit polodrahokam překližkou chce hodně silný žaludek.
W: Nabízí se srovnání s Kumpoštovou kavárnou Opera na Malinovského náměstí, kam chodily po divadle celé generace. Zničili ji a v 90. letech tam vznikl autosalon a poté banka. To jsou bohužel nevratné změny.

Jste také autory projektu na Tram Café, což je přeměna prvorepublikové tramvajové zastávky na Obilním trhu v kavárnu. Bude?
R: Je to celé ve vývoji, v současnosti se zjišťuje statika objektu, která je na pováženou. Jedna věc je statika, druhá to, že kavárna musí mít sociální zázemí a to se do podzemí podle současných hygienických norem nedalo vůbec dostat. Možná bude velký kumšt zachránit i jenom tu funkcionalistickou zastávku – i to je unikát. Je tam třeba skleněná podlaha, teď schovaná, která v noci svítí. Zastávka sama o sobě je na svou dobu výjimečný architektonický počin. Až se k nám přijedou turisté dívat na vilu Tugendhat a Avion, podívají se i na tuhle zastávku.
W: Mohl by to být další střípek do mozaiky v propagačních materiálech města.

Nakolik by architekt měl brát ohled na to, jak bude stavba zapadat mezi okolní domy? Třeba na Velký Špalíček si zvykáme už dlouho…
W: No, tak na něj si možná úplně nezvykneme. Města se prostě vyvíjejí do většího kontrastu, než byl kdysi, což umožňují také nové technologie.
R: Vemte si, že ročně končí v Česku asi 400–450 architektů a ti na sebe musí nějak upozornit, takže potom se jde k provokaci a kontext je nulový: podívejme se na obchodní dům Letmo naproti nádraží, kde byla vysoce kvalitní hliníková fasáda od Sialu (architektonické studio založené roku 1968 v Liberci – pozn. red.) od profesora Suchomela. Ta fasáda kdyby se zrenovovala, byla by výrazným příkladem mašinistické architektury 80. let. Zničila se, zlikvidovala a postavilo se tam něco, co je pouze výstřední.

Které brněnské stavby posledních let se vám líbí?
R: Je tady plno krásných příkladů, třeba Fakulta informačních technologií VUT na Božetěchově a Masarykův onkologický ústav od Buriana a Křivinky, plavecký stadion na Kraví hoře od DRNH, Vaňkovka a Denisovy sady od Hrůši a Pelčáka, rekonstrukce Konvalárie od Gryma se Škrabalem, Mendelova univerzita od Chlupa, hvězdárna od Rudiše, dům Omega na náměstí Svobody od Kuby a Pilaře. Jsou tady kvalitní věci, kterými se můžeme chlubit.

Vypracovali jste návrh proměny Zelného trhu a Mendlova náměstí. Mají šanci stát se „k uživatelům přátelskými“ místy?
R: Na Zelném trhu bude možnost posedět si na lavičkách kolem nových lamp, budou tam vodní prvky, voda bude stříkat ze země, takže přístupná pro děti, interaktivní. Tudíž by to mělo být „obyvatelné“ náměstí a zároveň musí splnit požadavky trhovců. Co se týče Mendláku, to je obrovský dopravní uzel a jedná se vlastně o dvě náměstí: jedno před bazilikou a druhé u zastávek trolejbusů. Rozděluje je špalíček domů uprostřed. Navrhli jsme dostavbu špalíčku a parkové náměstí směrem k bazilice a naopak směrem k dopravnímu uzlu zpevněné náměstí s fontánou.
W: Stačí ho trochu upravit, malými kroky postupovat dopředu – a to se teď děje. Blok uprostřed teď působí nevzhledně, je zchátralý, ale domy od stavitelů Dvořáka s Kubou jsou fajn, jen by se měly dostavět do celku.

Ptala se Kateřina Šefčíková

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 25.03.2015 11:42
  • Datum poslední aktualizace: 25.03.2015 11:42
  • Odpovědný útvar: Kancelář primátora města Brna Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design