Česky CZEnglish EN

Pavel Kapler: Češi jsou ve výzkumu Antarktidy na špičce

Na přelomu února a března se 15 vědců a techniků z Masarykovy univerzity s Pavlem Kaplerem (35) jako vedoucím výpravy v čele vrátilo z výzkumné mise v Antarktidě. Po sedm týdnů na ostrově Jamese Rosse monitorovali ledovce, sbírali vzorky řas a sinic, mechů a lišejníků i trusu ptáků a odebírali mikrobiální vzorky z mršin tuleňů. Právě tulení pozůstatky, jak se experti domnívají, představují významný zdroj živin pro lokální ekosystém. Analýza vzorků a vyhodnocení výsledků vědcům zabere ještě několik měsíců, na okolnosti v pořadí deváté univerzitní expedice jsme se ale Pavla Kaplera raději zeptali hned, dokud si nesl čerstvé zážitky.

Jak se cítíte? Máte za sebou pár náročných týdnů.
Vyčerpaný nejsem, ale dovolená to tedy rozhodně nebyla. Pobyt v Antarktidě je do značné míry odpočinek, protože člověku nezvoní každou chvíli telefon a navíc má pohyb na čerstvém vzduchu, ale že by se vracel úplně odpočatý… také ne. Ale pobyt byl relativně snadný a expedice se vydařila.

Jak jste se na místo dopravili?
Letecky, protože v posledních letech nás trápí mořský zámrz, který brání lodím dosáhnout odledněného území ostrova Jamese Rosse, kde se česká vědecká stanice nalézá. Komerčním letem do Jižní Ameriky, odtamtud s pomocí argentinského vojenského letectva na jejich základnu Marambio na ostrově Seymour a posledních 80 km jejich vrtulníkem. Celkem tedy asi 14,5 tisíce kilometrů.

Vyšlo vám počasí, nebo vás trápily mrazy?
Počasí vyšlo velmi dobře. Naše stanice je letní, pobýváme na ní tedy v době jižního léta, kdy teploty vystupují nad nulu. Většinou bylo od – 5 do + 5 °C. Nejvyšší teplotu jsme zaznamenali v roce 2013, + 17,5 °C, což je současně pro Antarktidu světový rekord.

Jak se vám na stanici bydlelo?
Stanice je velice moderní. Pokoje jsou po jedné až dvou osobách, takže i soukromí je relativně zachováno. Pracovní prostory tam představují dvě laboratoře a tam můžou vědci připravovat vzorky pro přepravu do České republiky. Nemáme tam žádné drahé přístroje – až po návratu se odehraje detailní laboratorní práce.

Odkud jste brali vodu? Rozpouštěli jste sníh?
Letos jsme zprovoznili nový kontejner se sedimentačními nádržemi pro odstranění nečistot, plavenin, z pitné vody, kterou potom pijeme, myjeme se. Zdrojem pitné vody je sněžníkový potok, který protéká za stanicí, a z něj za příznivých podmínek, kdy teče čirá voda, jímáme vodu. A po čase, až odsedimentuje i ta nejjemnější frakce usazenin, jde voda do systému, myjeme se, umýváme nádobí, pijeme ji. Vody byl dostatek.

Kolikrát týdně se vědci směli osprchovat?
Letos to byla luxusní sezóna: troufám si říci, že třikrát do týdne. Dříve, kdy jsme ještě neměli zmíněný kontejner, to bylo komplikovanější.

Stanici jste vybavili velkým množstvím solárních panelů. Vyplatily se?
Přivezli jsme cenný náklad více než 90 fotovoltaických solárních panelů, které se nám podařilo namontovat na osluněnou severní stranu kontejnerů a částečně i na západní a východní, abychom měli energii i pro vaření snídaní a večeří, kdy sluníčko svítí z jiné strany. Ukázalo se, že v podmínkách Antarktidy, kde je nižší vrstva atmosféry než ve střední Evropě a zároveň nižší teplota, je to velmi efektivní způsob získávání elektrické energie – dosahovali jsme dokonce vyšší výroby energie, než udává výrobce jako nejvyšší možnou. Byli jsme až na 125 procentech potenciální výrobní kapacity těchto panelů, což je ohromné zjištění. Uvidíme, jak přežijí zimu, a pokud se potvrdí náš předpoklad a budou dál použitelné, tak by to bylo velmi dobré řešení pro energetickou soběstačnost polárních stanic.

Teď jsou tam ty panely opuštěné, nechráněné.
Nemyslím si, že by jim hrozilo nějaké nebezpečí. Lokalita je docela obtížně dostupná a navíc, vědecké expedice si navzájem neškodí, to je třeba vědět.

Měla letošní expedice nějaké ústřední téma?
Jakýmsi leitmotivem všech našich polárních expedic je sledování klimatické změny a jejích dopadů na lokální ekosystémy v Antarktidě. Na to se pak nabalují další témata. Zkoumáme živou i neživou přírodu, na své si přijdou všechny obory od algologie (věda o řasách a sinicích – pozn. red.) přes glaciologii (věda o ledovcích – pozn. red.) až po zoologii. Letos jsme ve spolupráci s chilskými kolegy zkoumali diverzitu tučňáčí populace; na základě analýz bude možno říci, nakolik jsou tučňáci v tomto území ohroženi genovým vyčerpáním. Zaměřili jsme se i na výzkum řas a řasových povlaků ve vodních tocích, lišejníků a mechů a mikrobiologický výzkum pozůstatků tuleňů. Pokračovali jsme ve výzkumu ledovcové hmoty – v dlouhodobém horizontu ledovce ubývají a opravdu hrozí jejich zmizení a s tím související dopad na světové klima. To je totiž hlavní důvod, proč Češi do Antarktidy jezdí: aby přispěli k vyřešení tohoto problému.

Jak to přijde, že na ostrově leží tolik uhynulých tuleňů? Kolik jich tam je?
Stovky. Tito „nejjižnější kapucíni“, jak jim trošku morbidně říkáme, jsou opravdu vysušené mumie, které se jen tak „povalují“ v krajině. Snažili jsme se datovat jejich úhyn a zjistilo se, že většina jich tam leží desítky let, uhynuli tedy v průběhu uplynulého století. Domníváme se, že uhynuli v důsledku toho, že zamrzlo moře a oni se nemohli nakrmit rybami. Proto se vydali přes ostrov najít jinou otevřenou cestu do moře – a už nedošli.

Odebírali jste krev tučňákům. Nebránili se?
Nebránili, jsou důvěřiví. Antarktická zvířena nemá s člověkem špatné zkušenosti. Snažili jsme se samozřejmě postupovat co nejšetrněji, nestresovat zvířata, ale přesto se někteří tučňáci po odběru otočili, skřehotavě „vynadali“ vědcům a potom klidně odkráčeli.

Členové výpravy prý sami posloužili jako pokusní králíci.
Je to tak a potvrdilo se, že většina členů výpravy byla před odjezdem v horší kondici, nemocná, sužovaná stresy a podobně. Bylo to poznat na krvi, vzorcích moči, měření srdečního rytmu i na dalších analýzách. Ukázalo se, že v průběhu týdnů expedice se lidé zklidnili, narostl jim třeba počet červených krvinek a předběžné výsledky naznačují, že se jejich zdravotní stav zlepšil. Ne ve všem – ukazuje se například, že v Antarktidě mají lidé vyšší tlak.

V jak velkém teritoriu jste se při výzkumu pohybovali?
Vědci operovali přibližně v okruhu 30 kilometrů. Odlehlejší lokality bylo nutné obsadit terénními kempy, vědci se tedy vydali do terénu s veškerým vybavením, které jsme v letošní sezóně snadno přepravili terénními čtyřkolkami. Z kempu pak docházeli za svým bádáním na odlehlejší místa – k ledovcům, jezerům, zálivům.

Někdo by mohl namítnout, že zkoumání Antarktidy je pro Českou republiku příliš velký luxus.
Tyto argumenty slýcháme poměrně často. Antarktida je vůbec nejméně probádaným kontinentem a pro mnohé vědecké obory představuje „pole neorané“. Chceme-li vědět o planetě Zemi vše, tak musíme vědět co nejvíce i o tomto kontinentu – jeho vliv na utváření celosvětového klimatu je neoddiskutovatelný. Domnívám se, že je morální povinností každého státu, který má vědce schopné přinášet světu nové poznatky z extrémních míst na planetě, je na to místo vyslat. S klimatickou změnou, která ovlivňuje nás všechny, opravdu potřebujeme znát všechny souvislosti. Stejně by se dalo namítnout, proč posílat kosmické sondy do vesmíru. Dokážeme za minimální prostředky přinášet výsledky na světové úrovni, nejen v poměru výkon–cena jsou Češi ve výzkumu Antarktidy na špici. V době, kdy národ tápe ve svém sebeurčení a hledá, na co být hrdý, kdy mladí lidé odcházejí do zahraničí, je tento vědecký výzkum skvělým příkladem něčeho, co se daří.

Kdo expedici financoval?
Stavbu stanice i její dovybavení a provoz zaštítilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, přispívá i Masarykova univerzita. Jako první vlaštovky se zapojily také soukromé firmy, zatím v materiální rovině: dostali jsme boty, stany, karimatky, biopotraviny. Každá taková podpora je velmi vítaná.

Kdy odstartuje další výzkumná mise?
Bohužel, na příští rok nemá zatím česká stanice přiděleny žádné prostředky, desátá výprava je tak poněkud nejistá. Pevně však věříme, že se podpora najde a expedice opět vyrazí za poznáním Antarktidy počátkem příštího roku.

Ptala se Kateřina Šefčíková

O výsledcích antarktického výzkumu Masarykovy univerzity se dočtete na webu www.polar.sci.muni.cz .

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 18.05.2015 12:32
  • Datum poslední aktualizace: 18.05.2015 12:32
  • Odpovědný útvar: Kancelář primátora města Brna Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design