Česky CZEnglish EN

Michal Březina: Kdo chce stát na bedně, musí dát "čtveráka"

Michal BřezinaTřiadvacetiletý rodák z Brna, současná hvězda českého krasobruslení, se ze zimních olympijských her v Soči vrátil s pěkným 10. místem. Ještě plný zážitků se nakrátko zastavil ve svém rodném městě a té příležitosti Brněnský Metropolitan nemohl nevyužít. Michal je brněnským sportovcem roku 2013, zúčastnil se už dvou olympiád a patří ke světové krasobruslařské elitě. Při jízdě pod pěti kruhy „vystřihl“ dva čtverné salchowy, pak ale přišel pád, a tím bylo po nadějích na medaili. Při svém mládí si však Michal může dovolit počkat si na Pchjongčchang v Jižní Koreji za čtyři roky.

Pojďme se bavit o Soči. Jaké pocity ve vás teď převládají?

Po závodě to bylo tak trochu zklamání, ale když se na to teď dívám s odstupem, tak přece jenom 10. místo z olympiády není vůbec špatný výsledek. Celá česká výprava měla tentokrát vynikající výsledky, byla to jedna z našich nejúspěšnějších olympiád.

Předvedl jste obtížnou jízdu se dvěma čtvernými skoky, ale udělal jste i chyby. Co bylo příčinou?

Vždycky je to sled více věcí dohromady. Ty chyby na začátku vznikly myslím z toho, že jsem byl přemotivovaný, na konci mi zřejmě už došly síly. Čtverné skoky jsou záležitostí poslední doby, je to tak? Jsou dnes běžným prvkem? Čtverné skoky se skáčou v podstatě od roku 1984, kdy „čtveráka“ skočil poprvé Jozef Sabovčík, není to tedy žádná novinka. Od té doby se na vrcholné úrovni vždycky skákaly – ti, co chtěli být na bedně, je museli zařadit. Holky ne, ty mají přece jen jiné svalové možnosti. Nejtěžší prvek, co zatím holky zvládly, byl trojitý axel.

Myslíte, že se dočkáme i „paterných“ skoků? Je to vůbec v lidských možnostech?

To nevím, možná ano, ale to už asi současní bruslaři bruslit nebudou.

Jak jste byl spokojen s diváckou podporou v Soči?

Byla slabší, protože většina fanoušků fandila Rusům. Když jel někdo jiný, bylo většinou takové ticho, až bylo slyšet, jak se do ledu zařezávají hrany. Trochu zvláštní.

Jak o vás bylo v Soči postaráno? Četli jsme o tom, jak organizátoři nestihli některé ubikace včas dokončit. Vy jste přijel do Soči kvůli aklimatizaci brzy. Měli už pro vás smontovanou postel?

Všechno bylo úplně v pohodě, shodli jsme se na tom, že to byla jedna z nejlepších olympiád, která kdy byla. Ty zprávy vznikly z toho, že nebyl dostavěný jeden hotel, ve kterém bohužel spali američtí novináři, a ti z toho udělali strašný problém, že v Soči údajně není nic hotového a že sportovci spí na zemi. Přitom v naší vesnici nikomu nic nechybělo.

Užili jste si i ty „podvojné záchodky“?

Ty jsme neměli – byly zřejmě jen na jednom pokoji ve vesnici, kde bydleli běžkaři.

Rusové si dali hodně záležet na velkoleposti, pompéznosti. Jak se vám z tohoto pohledu olympiáda líbila?

Určitě byla mnohem větší než ve Vancouveru. Rusové stihli všechno postavit během sedmi roků, předtím tam nebylo nic, žádná dálnice, žádná železnice… zvládli postavit jedno z největších středisek, jaké v celé Evropě snad ani není. Postavili stadiony, novou vesnici, olympijský park, lyžařské sjezdovky – je jich tam přes sto na jednom kopci. To bylo neuvěřitelné. Všechno fungovalo úplně perfektně.

Stihl jste si prohlédnout samotné město Soči?

Ne, neměl jsem ani čas se tam vypravit.

Co vás ke krasobruslení přivedlo? Zapůsobil tatínek?

Ani ne, spíš mě nadchlo Nagano a tehdy jsem se rozhodl hrát hokej. Kvůli tomu jsem se šel přihlásit do kurzu, abych se naučil bruslit. A pak už jsem u toho nějak zůstal.

O krasobruslení už dnes víte všechno. Je to sport, který byste mohl všem doporučit?

Krasobruslení je těžké na trénink. Třeba děti, co tady teď jezdí (v krasobruslařské hale na Křídlovické – pozn. red.), se dostanou na velkou závodní scénu až tak za deset let. O krasobruslení se hlavně u nás málo mluví a málo se o něm ví.

Jaká má úskalí?

Myslím si, že je méně riskantní než lyže nebo hokej. Krasobruslení pomáhá všem svalům v těle, i kdyby to někdo dělal jen rekreačně, tak využije svaly celého těla. Trpí hlavně klouby – kolena, kyčle, kotníky. Krasobruslení také dost bolí, protože bez pádů se to neobejde, ale člověk si zvykne.

Trvale žijete ve Spojených státech v New Jersey, Brno jste opustil. Proč?

Z Brna jsem odešel už v šestnácti, trénoval jsem v Německu, v Oberstdorfu. U nás nejsou trenéři na světové úrovni, takže když se člověk potřebuje posunout dál, musí jinam. Mého trenéra Viktora Petrenka myslím všichni znají, vyhrál olympiádu v roce 1992. Znám ho hodně dlouho, a když jsem se s ním seznámil, ještě jezdil exhibice a aktivně bruslil. Dali jsme se dohromady víceméně náhodou, až před dvěma roky, když jsem zjistil, že začal trénovat. Po šesti letech v Oberstdorfu jsem potřeboval nový impuls, takže jsem odešel za ním.

Kolikrát za rok se dostanete do Brna?

Asi pětkrát, šestkrát. Snažím se tady pokaždé zůstat aspoň týden. Když je ale sezóna v plném proudu, nemůžu vypadnout z tréninkového procesu, to se pak všechno zpomalí.

Umíte si představit, že byste v Americe už zůstal?

To se uvidí, jak to bude vypadat s mým bruslením. Pokud bych tam dostal nějaké nabídky na show, tak tam asi zůstanu, to je totiž jiná možnost, jak se bruslením uživit. Tady v Evropě se show nebo exhibice moc nejezdí.

Kdy máte hlavní sezónu?

Začíná v září, na konci března končí mistrovstvím světa – takže ta hlavní krasobruslařská sezóna trvá od září do března. V sezóně jste denně nejméně dvě hodiny na ledě, potom v posilovně.

Necítíte se unavený? Dá se taková zátěž vydržet?

Dá. Jezdím už 13 let. Nejdéle jezdil Kanaďan Elvis Stojko, ten bruslil až do dvaatřiceti. Měl štěstí, že nikdy neměl potíže s klouby ani velké zranění. Jiní musí skončit třeba i ve čtyřiadvaceti, jako Alexej Jagudin, který vyhrál olympiádu i mistrovství světa. Jemu kolena prostě už nedovolila dál skákat.

Počítáte s účastí na příští olympiádě?

Asi ano. Myslím si, že v osmadvaceti (necelých – pozn. red.) ještě můžu závodit.

V březnu vás čeká mistrovství světa v Japonsku, kde se znovu setkáte s olympijským vítězem ze Soči Juzuru Hanjuem. Těšíte se na to, nebo se toho obáváte?

Je mi to celkem jedno. Když závodím, tak závodím sám se sebou. Přece jen, bruslení není kontaktní sport.

Kdy vás Brňané uvidí na ledě na vlastní oči?

Čtrnáctého dubna jsou Velikonoce na ledě (v krasobruslařské hale na Křídlovické – pozn. red.), tam budu určitě, se mnou možná Ondra Hotárek, který jezdí za Itálii, a snažím se přemluvit i Tomáše Vernera, aby se přidal.

Ptala se Kateřina Šefčíková, foto: Z. Kolařík

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 18.02.2015 16:40
  • Datum poslední aktualizace: 18.02.2015 16:40
  • Odpovědný útvar: Kancelář primátora města Brna Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design