Česky CZEnglish EN

Iveta Černá: Dům má být jednotou formy a obsahu

Teoretička a historička architektury Iveta Černá se narodila do „stavařské“ rodiny a odmala ji lákala i výtvarná tvorba a historie. Architektura se tak stala její klíčovou volbou. Už v době studia na někdejší Katedře rekonstrukce a ochrany památek Fakulty architektury VUT v Brně věděla, že se rozhodně nevrhne do témat typu industriálních staveb. V Národním památkovém ústavu v Brně se po absolutoriu zaměřila na meziválečnou brněnskou architekturu. Od roku 2002 je ředitelkou vily Tugendhat. Povídaly jsme si tedy o vile, její obnově, ale i o české a světové architektuře, a to krátce poté, co 10. února obdržela Cenu města Brna pro rok 2014 v oblasti architektura a urbanismus.

Co všechno se vám promítlo v hlavě v průběhu slavnostního ceremoniálu?
Pro mě primárně je to úžasná satisfakce za odbornou práci. Vždycky jsem se v oblasti teorie a historie architektury věnovala právě 20. století, takže jsem zažívala hrdost, pýchu i milé překvapení, neboť jsem patřila k nejmladším laureátům, kteří ocenění získali. A když se dívám právě v této kategorii na laureáty let minulých, musím konstatovat, že jsou v ní samé velké osobnosti.

Cenu města Brna jste získala za mimořádné zásluhy o úspěšnou památkovou obnovu vily Tugendhat a šíření dobrého jména města v kontextu světové kultury. V čem spočívala složitost obnovy slavné vily?
Zadáním byla nejen vlastní realizace, ale i předprojektová a předrealizační příprava. Pracovalo tu více než 40 týmů profesně vybavených restaurátorů i specialistů, měli jsme tady speciální profese například na dřevěné exotické dýhy, kamenné prvky a ocelové konstrukce, ale také profesi pro sanitární keramiku, izolační materiály či klimatizační zařízení. Jistá nervozita vznikala z pevně stanoveného termínu, což je vždy podmínkou čerpání evropských dotací. Prakticky od prvního dne jsme každý týden informovali veřejnost na našich webových stránkách o postupujících pracích, zasedal tady mezinárodní expertní poradní sbor THICOM pod vedením profesora Hammera (manžel čestné předsedkyně sboru Daniely Hammer-Tugendhatové, dcery stavebníků – pozn. red.). Sbor byl sestaven z největších specialistů Evropy a náhled vysoké profesionality byl prioritou. Průzkumy prokázaly vysokou míru autenticity vily Tugendhat, což nás postavilo před realitu, že se jedná o nejautentičtější Miesovo dílo na evropském území – a odpovědnost byla samozřejmě velká.

Vila Tugendhat patří k pěti nejvýznamnějším světovým funkcionalistickým domům, je jedinou brněnskou památkou zapsanou na seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO. Naplňuje po své rekonstrukci očekávání odborníků a návštěvníků? 
Reakce laických i odborných návštěvníků jsou velmi pozitivní. Máme ohlasy i renomovaných špičkových architektů, např. Phyllis Lambert. Tato významná americká architektka a historička umění, která byla u zrodu prvního moderního mrakodrapu v New Yorku Seagram Building, projektovaného rovněž Ludwigem Miesem van der Rohe, loni v prosinci konstatovala, že je to jeden z nejlépe rekonstruovaných domů na světě. Stejně tak se velmi krásně v minulém roce o úrovni a kvalitě samotných restaurátorských prací vyjádřil Dirk Lohan, vnuk Miese van der Rohe. Já jsem měla za to, že první dva roky budou, co se týče zájmu veřejnosti, nejaktivnější a potom bude zájem přirozeným způsobem opadat. Není tomu tak, náš rezervační systém má již nyní všechny víkendy až do června plně obsazené.   

Vaše „manželství“ s vilou Tugendhat už má za sebou více než 12 společných let a zažilo doby dobré i zlé. Jste v tomto „vztahu“ spokojená, nebo jste v ohrožení nudným stereotypem? 
Znovuzrození vily Tugendhat nazývám procesem výchovy druhého dítěte. Strávila jsem tady spoustu času a také musím říct, že jsem vlastně tento objekt neopustila ani v době stavebních prací navzdory prachu či mrazu. Díky tomu jsem ale byla přítomna i celému „odstrojovacímu“ procesu a měla šanci prostudovat „střeva“ tohoto domu. Tak jsme objevili řadu materiálů, které vlastně nikdo nikdy před námi neviděl, respektive viděl naposledy v roce 1930. Objevují se zde materiály, které se běžně používaly v Bauhausu v Německu (výtvarná škola, jež působila v meziválečném období – pozn. red.) nebo v jiných částech Evropy, nikoliv jen tuzemská nabídka. I tak je zde stále spousta bílých míst. Máme ale štěstí, náš dům je mladý, letos mu bude vlastně 85 let, tudíž máme ještě šanci sběrnými dokumenty získat jak listinné, tak fotografické materiály a vzpomínky pamětníků.      
Za dobu, co působím ve vile Tugendhat, tak rozhodně nemohu říct, že bych trpěla stereotypem. Rok či dva si totiž vždy vyžádá jisté zacílení na konkrétní činnost. První roky byly ve znamení vytvoření samostatného Studijního a dokumentačního centra, ale byl to i boj se statickými poruchami objektu a nedostatkem finančních prostředků na samotný provoz. Neuměli jsme tento dům ani správně interpretovat, protože byl bez mobiliáře. Pak následovaly roky, kdy jsem se zaměřila na přípravu restaurátorské kampaně, identifikaci přesného zadání pro památkovou obnovu. Pak přišla realizační fáze na stavbě a teď po znovuotevření v roce 2012 se máme zase šanci více orientovat na vědu a výzkum. A i popularizační téma je stále atraktivní.      

Přijmeme-li tezi, že architektura je odrazem dobového myšlení, co je typické pro současnou architekturu? A jak se vám v ní a s ní žije?
Architektura je vždy interpretací celého souboru aspektů politické a společenské atmosféry. Prostřednictvím architektury se tak společnost profiluje a prezentuje, osobnost klienta hraje výraznou roli taktéž. Byla to právě zásluha rodiny Tugendhat, že si vybrali samotného Miese van der Rohe, a to se nestalo omylem. Čili pokud je klient osvícený a umí architektovi formou zadání popsat svoji rámcovou představu, pak může vzniknout geniální dílo.
Já mám ráda soudobou architekturu, jejímiž atributy jsou prvky, které ve vile máme. Ať už jsou to prvky minimalismu, ale samozřejmě i dokonalé konstrukce. Kromě architektury první republiky mám ráda i tzv. bruselský styl s dokonalou konstrukcí, širokou strukturou užívaných materiálů, se zavěšenými fasádami a střelkovým motivem. Za zmínku stojí jistě hotel International či Continental nebo značná část brněnského výstaviště. Mám ráda chytré domy, tedy domy, kde to nejdůležitější není dekor, ale právě vnitřní organizace, funkčnost a technické vybavení. Takových domů se dnes staví celá řada a mám za to, že současná tvorba, budu-li hovořit třeba jen o Brně, je na vysoké úrovni.

Jak se vám tedy například líbí nový obchodní dům Letmo, který nahradil budovu vyhořelého kasina naproti hlavnímu nádraží?
Upřímně, ten se mi moc nelíbí. Dům má být jednotou formy a obsahu. V případě obchodního domu Letmo došlo k sekundárnímu využití z původně jinak orientovaného objektu, a pokud fasáda jen sama sebe prezentuje jako jakousi oponu, tak to potom tak i skutečně vypadá. Další skutečností je, že ten dům prakticky ignoruje svoje okolí. 

Brněnský AZ Tower pronikl v loňském roce do nejlepší desítky nových mrakodrapů světa. Jaké jméno má česká architektura ve světě?
Patřím mezi stálé obdivovatele Jana Kaplického a Evy Jiřičné. Dílo těchto dvou architektů patří k mimořádně kvalitní architektuře a potvrzuje vysokou úroveň české tvorby. AZ Tower je krásná a chytrá stavba, ale pokud uvidíte poslední reprezentanty nových londýnských nebo newyorských mrakodrapů, tak jsme stále v jakémsi omezeném lokálním a ekonomickém prostředí.

Jste respektovanou teoretičkou architektury, ředitelkou vily Tugendhat, členkou řady prestižních evropských i světových institucí. Přednášíte, publikujete, děláte rozhovory… Prozraďte mi, máte chuť a čas se zabývat profesně něčím jiným než vilou?
Mám ráda umění a mým velkým koníčkem je také cestování. Asi se ale trochu deformovaně dívám na město a architekturu, jinak než laik. Oslovuje mě i to, jakým způsobem vypadají veřejné prostory, jak promlouvá řeka do struktur vývoje města, jak se prezentují domy, přičemž nejde jen o detaily. Mám ráda i pohyb v přírodě na čerstvém vzduchu, což souvisí s mými oblíbenými sportovními aktivitami.

Říká se, že každý člověk je profesionálně deformovaný. Má Iveta Černá ve svém bytě onyxovou stěnu nebo křeslo Barcelona?
Onyxovou stěnu ve svém bytě nemám, ale řídím se také hesly, že „méně je více“ a „bůh je v detailu“. Nejsem tak rozhodně zastáncem řady dekorativních prvků, spíše jednoho významně umístěného designového prvku s ideálně hladkými povrchovými plochami, které nesou například jen jedno výtvarné dílo.

Jste zakládající členkou celosvětové sítě Iconic Houses (Ikonické domy). Které stavby do sítě patří? A čím jsou ikonické, výjimečné?
Jedná se o domy, které byly vytvořeny vynikajícími architekty, jsou nositeli novátorských přístupů a unikátem ve své kategorii. Byly postaveny původně jako rezidenční, dnes jsou otevřeny pro veřejnost, tudíž se jedná i o krásný tip na cestovatelský zážitek. Zakladatelkami jsme se staly čtyři dámy, dvě z Evropy a dvě z Ameriky, takže frekvence staveb se koncentruje spíše na Evropu a východní a západní pobřeží USA, ale objevují se tam již i objekty z Jižní Ameriky, Afriky, přibývají asijští reprezentanti… Je to výběr těch nejkvalitnějších objektů, které na světě existují.

Brno je slavné díky funkcionalistickým stavbám, ale vzhledem k jeho staleté historii tu jsou zastoupeny stavby mnoha slohů. Které považujete za architektonicky či historicky cenné?
Brno zažilo několik významných asanací a dnes si už skoro nikdo nedovede představit, že se ulice Masarykova skládala z několika desítek barokních paláců, které byly posléze v duchu moderny nahrazeny ještě většími stavbami.
Brno bylo vždy nejen sociálně a kulturně, ale i architektonicky interpretováno jako velmi tolerantní město. Vedle sebe se tak staví různě stará architektura, která přitom smysluplně a kompatibilně funguje.
Například u nás mají všechny církevní stavby mimořádnou hodnotu a patří k nositelům jednotlivých fází, např. minoritský kostel, kostel u sv. Jakuba, ale třeba i celý komplex hradu Špilberk, kde se nám učebnicově za sebou jednotlivá období střídají, a to včetně architektury totalitní v jižním křídle.
Brno má příznivou polohu tím, že je rozložené na pahorcích a má dostatek zeleně. Mrzí mě ale, že do intravilánu (území, které je z větší části zastavěno – pozn. red.) města zásadním způsobem nepromluvil vodní tok.  

Jako teoretička architektury víte, jak se tento obor v čase proměňoval. Odhadnete budoucí trendy? Jaké domy za pár let zaplní učebnice architektury?
Zjevný současný trend architektury i společnosti se nese ve smyslu návratu k zelené architektuře, ekologii, recyklaci. Jestliže za první republiky byl ideální dům současně strojem na bydlení, nyní se klade důraz na to, aby dům byl samoobslužný, aby si tedy sám zajišťoval energii, izolační funkci atd. Zelené střechy dnes najdete téměř na každém novém objektu, důraz je také více kladen na individuální detaily. Domy se nepodobají jeden druhému, ale skutečně mají svou tvář. A pokud skočím ještě do jiného oboru, například památkové péče, je dnes daleko větší důraz kladen na zachování autenticity čili multiprofesní průzkumy a technologické postupy musí ochránit originál.

Ptala se Soňa Haluzová

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 14.04.2015 16:09
  • Datum poslední aktualizace: 14.04.2015 16:09
  • Odpovědný útvar: Kancelář primátora města Brna Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design