Česky CZEnglish EN

Aleš Svoboda: Když se dostanete ke kořenům města, už se vztah nedá zrušit

Aleš Svoboda

Jeho osudem se stalo Brno. Ne však to, kterým procházíme každý den, ale to pod zemí. Aleš Svoboda (54) se zkoumání zdejších sklepení a štol věnuje 30 let a i díky němu (a především penězům z městského a evropského rozpočtu) se v posledních letech podařilo obohatit nabídku brněnských atraktivit o vzácné památky ‒ labyrint, kostnici a sklepení domu mincmistrů.

O tom, že se na Pekařské v roce 1976 propadla a zmizela Marie Bartošová, slyšel v Brně asi každý. Právě tato událost vedla k započetí průzkumu zdejšího podzemí. Myslíte, že se něco podobného může přihodit i dnes?

Pod zem samozřejmě nevidíme stoprocentně, ale pravděpodobnost, že se toto stane, je v částech, kde jsme průzkum udělali, naprosto minimální. Může se to stát tam, kde průzkum neproběhl, a těch míst je opravdu ještě hodně. Ale např. Pekařská už je prozkoumaná celá. Ale ta událost průzkumy skutečně nastartovala. Ač tedy opravdu šlo o tragédii, měla pozitivní dopad.

Kolik procent plochy podzemí je vlastně prozkoumáno?

Začali jsme historickým jádrem, to byla nejdůležitější lokalita, protože je nejvíc zatížena, dochází tu k různým stavebním úpravám a zástavbám a problémy by tu mohly mít opravdu nedozírné následky. Pokud tedy beru středověké město, uvnitř hradeb, máme prozkoumáno 75–80 procent. Teď jsou připravené projekty na průzkum barokních hradeb, které se nacházejí v širším okruhu. Tehdejší bastiony jsou z velké části dochované, což málokdo ví. Byly pouze zahrnuty a terénně upraveny, aby nepřekážely. Nachází se třeba jen půl metru pod současným terénem a jsou dokonale zachované, jak se nám potvrdilo třeba u nálezu předbraní u Rooseveltovy ulice nebo kasemat na Benešově před palácem Morava.

Při stavebněhistorickém průzkumu jde pouze o dokumentování stavu nebo i opravy nejproblematičtějších míst?

Naším prvořadým úkolem je staticky zajistit podzemí, aby nedocházelo k tragédiím, poruchám nebo ničení veřejného majetku. Ruku v ruce ale s námi jdou geologové, archeologové, kteří zaznamenávají všechny informace pro sebe. Díky průzkumu podzemí je Brno po geologické i archeologické stránce nejprozkoumanějším městem v České republice. Při průzkumech jsme nacházeli unikátní stavby, částečně zničené, ale některé v perfektním stavu. A tady přišla nástavba. Ještě za totality staticky zajistit znamenalo zalít betonem a svým způsobem prostor zničit. To se mi velmi nelíbí, myslím si, že tyto stavby jsou velkým přínosem pro poznávání historie Brna. A tak jsem se snažil udělat něco navíc – zajistit je a připravit, aby byly větrané, aby se do nich dalo vstoupit ke kontrole, aby se daly někdy v budoucnu využít. A to se osvědčilo. Nakonec magistrát pochopil, že to může být pro Brno přínosem, jak se teď ukazuje – podzemí je turistickou atrakcí.

Necitlivé asanaci z počátku 20. století padla za oběť třetina historických budov. Zůstaly zachovány aspoň jejich stopy v podzemí, nebo jsou to už jen bílá místa v "paměti města"?

Bohužel z velké části byly zničené i podzemní prostory, protože nové čtyřpatrové činžovní domy, které se tu začaly stavět, využily nejen parcely původních staveb, ale pronikly i do podzemí, protože se tu budovaly nové suterény. Paradoxně tak zůstala většinou pouze sklepení, která byla v minulosti stavěna načerno. Při asanaci sklepy ztratily přístupové cesty, nebyly využívány a zapomnělo se na ně. Pak se začaly samy hlásit. Pokud o sklepě nevíme, nemůžeme ho staticky zajistit a vyvětrat, postupující vlhkost naruší konstrukci a stane se z toho časovaná past.

Za třicetileté války vedla ze Starobrněnské na Špilberk podzemní chodba, která umožňovala přesun jednotek a zásobování obránců hradu. Našly by se v Brně tajné únikové, navzájem propojené chodby dlouhé i několik kilometrů, které známe z různých pověstí o městech a hradech? Kam až by se mohl člověk procházející podzemím ze Špilberka dostat?

Ještě před sto lety bylo možné z hradebního příkopu na Špilberku projít až na Mendlovo náměstí. Teď už to možné není, odpadní kanál čili jistá úniková cesta končí na úrovni Pellicovy ulice, dál už pokračuje jen zatrubněná trasa. Z doby, kdy Špilberk sloužil jako těžký žalář, jsou dochované dva případy, kdy se vězňové tou chodbou dostali až do Svrateckého náhonu, který meandroval na Mendlově náměstí, a podařilo se jim uniknout. Byl to Francouz a Čech a nikdy se je nepodařilo dopadnout. Pokud se podíváme jinam, existovala podzemní štola z Králova Pole do centra. Z rybníku Gasperk u kartuziánského kláštera se tudy dopravovala voda do brněnských kašen. Štola byla po celé trase průchozí, takže opravdu existovala podzemní cesta, kterou se dalo jít několik kilometrů. Dokonce existovala profese rourníků, což byli měšťané malého vzrůstu, kteří byli zaměstnáváni, aby procházeli chodbou a kontrolovali spoje.

Existuje ta chodba ještě dnes?

Byla zničena při stavbě ulic, chodníků, pokládání inženýrských sítí, ale malý úsek se zachoval – ten poslední od Rooseveltovy ulice přes park do Běhounské, kde se nestavělo. Ilustruje nám, jak chodba vypadala. Lidé se mě ale často ptají, zda už jsme našli spojnici do Rajhradu. Nenašli, protože neexistuje, je to jen legenda. Chodba prý měla být tak široká, že se jí dalo projet v kočáře. Něco takového by se nedalo technicky a hlavně finančně zvládnout. To je tak obrovská stavba, že by se o ní určitě dochovaly nějaké záznamy, třeba o nákupu materiálu. Asamozřejmě také chybí důvod. Proč by někdo chtěl jezdit z Brna do Rajhradu pod zemí? Lidská fantazie ale pracuje neuvěřitelným způsobem.

Když už mluvíme o legendách, mezi nejznámější brněnské patří ta o zazděném radním v Mečové ulici. Našli jste někdy náznak toho, že by se takový trest skutečně využíval?

Osobně si myslím, že ne, zase je to spíše legenda. To je i případ trestnice na Špilberku, kde je instalovaná expozice mučidel, přitom na Špilberku se nikdy nemučilo. Tamější vězení bylo samo o sobě dostatečným trestem a nebylo potřeba používat tortury a donucovacích prostředků. A legendou je i onen proslulý špilberský krysí kanál, což je vlastně odpadní kanál, který jsem zmínil, kudy utekli ti dva vězňové. I o něm se traduje, že se tam svázaní vězni nechávali napospas hladovým krysám, což není pravda. Ale vždycky na každé legendě aspoň něco pravdy je.

Znáte snad nějakou pravdivou legendu?

Při průzkumech brněnského podzemí vznikla legenda o jezeru pod Petrovem. Že je přímo pod katedrálou a dá se po něm jezdit na loďkách. A kupodivu to je pravda. Vysvětlím, co to vlastně je. Jde o podzemní jezero, které vzniká zatápěním sklepů bývalé hospody U fajfky, která stávala v trojúhelníku mezi Petrskou ulicí a Petrovem. Sklepení bylo dost rozsáhlé, vysekané ve skále v hloubce 8–10 metrů, krásně chladné. A byly tu i dvě studny, z nichž se brala voda. V 80. letech 19. století byla budova zbořena, sklepy se přestaly používat a studny je zatopily do té míry, že tam vytvořily hladinu, která vypadá jako jezero na ploše asi 25 x 25 metrů. Byl jsem tam třeba se studenty FAVU, ti nezaváhali, svlékli se do spodního prádla a celé si to proplavali, úplně v euforii. Zrovna v té době dělníci nahoře připravovali podstavec pro sousoší Cyrila a Metoděje. Už když jsme tam vstupovali kanálem v trávníku, začali se zajímat, co se děje, protože jsme v něm všichni zmizeli. A po 20 minutách jsme začali vystupovat zase nahoru, studenti ve spodním prádle, celí mokří, rozložili si po trávníku věci a sušili se na slunci. Takové letní lázně. Dělníci stáli s otevřenými ústy a byli úplně paf.

Moc hezká příhoda. Čeká na svou šanci na zpřístupnění podobná, obzvlášť zajímavá část podzemí, která by mohla mít stejný úspěch jako třeba Labyrint pod Zelným trhem?

S kolegou jsme udělali soupis prostorů, které by se mohly prezentovat. Vzali jsme v úvahu nejen rozsáhlost, ale i atraktivitu, aby byla různorodost podzemí vhodně prezentována. Mincmistrovský sklep, kostnice, labyrint – to jsou tři naprosto různé lokality. K nim jsme přiřadili další, kromě jezera pod Petrovem předbraní Běhounské brány…vymysleli jsme s architektem Kopeckým projekt, že se bude tou branou znovu procházet a Brno bude mít už dvě brány. Dále sklepení pod Místodržitelským palácem, kde by mohly vzniknout nádherné výstavní prostory pro jistý druh exponátů, které snesou sklepní prostředí a nemohly být dosud vystaveny. Lákavé jsou i novější stavby, třeba protiletecké kryty pod Kraví horou nebo Špilberkem.

Věřím, že přilákají nejen fanoušky válečné historie. Když se podíváme na kryty pod Kraví horou, v jakém jsou stavu? A byly vůbec někdy využity?

Ano, byly, ale jen v době výstavby, protože začaly být stavěny v roce 1944. Pokud došlo k náletu během ražby, dělníci kryt rovnou využili. Kryt ale nebyl dokončen a byl zasypán. Jenže lidská zvídavost je nekonečná a děcka si tam vyhrabala tunýlky. V roce 2003 jsme dostali za úkol s tím něco udělat a prostory zabetonovat. Po prohlídce 330 metrů chodeb jsme si ale řekli, že je škoda to zazdívat. Nakonec bylo rozhodnuto, že budou zazděny všechny vchody kromě hlavního, který upravíme a osadíme mříží. Ten prostor se dá využít a už také patří do historické části podzemí. Občas se tam s povolením města konají exkurze.

Vydáváte o podzemí knihy, tu nejnovější jste křtil na Hlinkách a píšete v ní, že je to „ulice vinných sklepů“, protože tak velkou hustotu a rozsah sklepních komplexů jinde v Brně nenajdeme. Proč zrovna Hlinky?

Brněnští měšťané měli vinice a budovali si městské sklepy, kam vozili víno z vinařských lokalit. Jednou z nich, velmi blízko Brna, byly právě Hlinky. Nádherný jižní svah, ulice Lipová byla jen polní cesta mezi vinohrady. Pod vinicemi si měšťané budovali sklepy, kde se víno lisovalo, a pak převáželo do městských sklepů. Na přelomu 19. a 20. století tu vyrostly paláce pro brněnskou high society a sklepy do nich byly začleněny, nebyl důvod je ničit.

Zaujalo mě, že ve špilberském kopci byla koncem 70. let proražena, ale nedokončena tramvajová štola, ještě tam zbyly koleje. Jaké objevy, které jste při své práci učinil, se zdají nejzajímavější vám?

Zajímavé jsou všechny, ale zatím nejatraktivnější je asi kostnice. Je to opravdový evropský unikát, tyto nálezy se podaří jednou za 50 let. Ale jsou tu i další – např. tunel pod Běhounskou, brána v parku u Rooseveltovy nebo most pod Českou ulicí. To jsou nálezy, které doplňují bílá místa v historii Brna.

Jak byste na základě průzkumů podzemí a řady nálezů charakterizoval dřívější obyvatele Brna? Jak se lišili od nás, Brňanů 21. století?

Těžko říct, různost lidí byla stejná jako dnes, ale je pravda, že v té době bylo Brno kosmopolitnější. Např. vyhnání německé části obyvatel po druhé světové válce Brnu velmi uškodilo. Existují důvody, které jsou pochopitelné, ovšem spousta brněnských Němců s fašismem nesouhlasila, bojovali proti němu, a přesto byli ze svého rodného města vyhnáni. Totalitní doba zase nepřála migraci. V době, kdy se Brno zakládalo, ve 12., 13. století, sem přicházeli lidé z celé Evropy a kvas národností kořenil tehdejší život, proto tady vznikaly nádherné stavby, kláštery, kostely, paláce, řemeslo tu kvetlo, stavěly se hradby, muselo to tu vypadat úžasně. Kosmopolitní Brno, které tu ještě před druhou světovou válkou bylo, mi chybí. A už se to asi nevrátí.

Průzkumy trvají už několik desetiletí a pravidelně se aktualizují historické mapy. Je šance ještě na nějaký naprosto nečekaný a vzácný objev, jako byla zmíněná kostnice?

To nemůžu říct přesně, ale myslím, že v oblasti Špilberku nebo za barokními hradbami se rozhodně něco najde. Ještě třeba nebyla objevena úniková cesta ze Špilberku, která by měla být podle odborníků na západní straně, směrem k Úvozu. To by byl velice zajímavý nález. Nebo druhá špilberská studna, k níž vede podzemní chodba z Hlídky 4. To jsou ale věci, které momentálně nejsou tak úplně akutní. Čas třeba přinese potřebu prozkoumat i tuto část.

Nelákalo by vás po téměř třiceti letech strávených pod zemí věnovat se záchraně památek nahoře?

Já se občas i něčemu jinému věnuji, ale s průzkumem už jsem se tak sžil, že když chodím po ulicích, říkám si, aha, tak tady jsme ještě nezkoumali…

Vy vlastně chodíte po tom druhém městě.

Ano, dalo by říct. A protože průzkum obnáší určitou přípravu, znalosti, archivní materiály, objevují se stále nové informace, říkám si, že by bylo škoda tuto činnost opustit. Ale hodně záleží na financování, průzkumy podzemí nejsou levné, ale zase je to činnost, která Brnu jako jediná přináší nové historické památky. Ostatní aktivity je spíše ničí. Nějaké zdroje se snad vždycky podaří najít, my jsme připraveni.

Pocházíte z Uherského Hradiště, ale od vysokoškolských studií žijete v Brně. Netáhne vás to po těch letech zpátky k Bílým Karpatům?

Jezdím tam, protože tam mám příbuzenstvo a Hradiště se mi velice líbí, rovina podél Baťova kanálu je ideální pro cyklistiku. Ale musím říct, že jsem tou svou činností k Brnu získal tak niterný vztah, že už se to nedá zrušit. Opravdu jsem tu díky znalostem, které jsem o Brně nasbíral, zapustil kořeny. Když se takto dostanete ke kořenům města, už se to nedá vykořenit.

Ptala se Zuzana Gregorová, foto: Z. Kolařík

 
  • ©  Statutární město Brno
  • Všechna práva vyhrazena – použití obsahu nebo jeho částí je možné pouze se souhlasem Magistrátu města Brna
  • Datum provedení poslední kontroly: 02.04.2015 12:14
  • Datum poslední aktualizace: 02.04.2015 12:14
  • Odpovědný útvar: Kancelář primátora města Brna Odeslat email na adresu
© webdesign Omega Design