Nad čím je tu třeba plakat?

1. června 2009

Olga (Markéta Sedláčková), Máša (Ivana Vaňková nebo Vendula Ježková) a Irina (Světlana Slováková), tři dcery zemřelého generála Prozorova, kultivované a citlivé bytosti, „uvězněné" v provinčním městě ztraceném kdesi v širé Rusi, touží po návratu do Moskvy, kde prožily šťastné dětství a kde, jak sní, je čeká ten „pravý život". Naplnit tuto touhu se jim však nepodaří.

„Proč se právě Čechovovy hry stále vracejí, když nenabízejí ani zvlášť vzrušující (ve smyslu akční či dějové) příběhy? Snad proto, že jsou prosty tendenčnosti, tezovitosti, moralizátorského poučování, že kladou otázky, ale neodpovídají na ně, a tak dávají inscenátorům možnost vtisknout autorské filozofii sváru s absencí činu svou vlastní interpretaci," řekl dramaturg brněnské inscenace Jiří Záviš. Jak známo, Čechov vytvořil Tři sestry roku 1900 pro režiséra Konstantina S. Stanislavského a jeho Moskevské umělecké akademické divadlo (MCHAT). Na první čtené zkoušce trval na tom, že napsal komedii, kdežto Stanislavskij ho ubezpečoval, že stvořil „tíživé drama z ruského života". Když se při čtení herci začali dojímat a ronit slzy, Čechov znechuceně zkoušku opustil. Tento bytostný ironik a odpůrce sentimentálnosti naprosto nesnášel ten příznačný sklon ruské duše k sebedojímání. Jednou se mu dobrý známý svěřil, že na Třech sestrách brečel jako ženská. Čechov odpověděl: „Nejste jediný. Ale proto jsem je nenapsal. Stanislavskij z nich udělal sentimentální hru. Já jsem chtěl něco úplně jiného. Chtěl jsem jednoduše lidem říci: Podívejte se na sebe, podívejte se, jaký ubohý a nudný život vedete. Pochopte, jak hloupě, špatně a nudně žijete. Nad čím je tu třeba plakat?"

Čechov věděl, že pravda záleží na úhlu, z něhož pozorujeme věci, a jako neúplatný ironik události pozoruje z více úhlů současně – a který z nich je ten pravý, to nemůžeme vědět.

Slavnostní premiéra tragikomedie Tři sestry, jejíž režie se ujal Stanislav Moša, se uskutečnila 30. května 2009 na Činoherní scéně.

(java)