Jak se žilo i umíralo. Podzemí zve k procházce historií města

4. července 2012

BM červenec-srpen 2012/str. 18 (TIS MMB, TIC) – Nahlédnout do spletitých a tajemných chodeb a sklepení pod dlažbou brněnských ulic a náměstí. To si přeje řada obyvatel i návštěvníků města. Ještě nedávno se to povedlo jen málokomu. Díky nemalému příspěvku z rozpočtu města Brna a dotacím z Evropské unie se podařilo část podzemních prostor zpřístupnit. Před dvěma lety to byl Mincmistrovský sklep, loni Labyrint pod Zelným trhem a letos na závěr Kostnice pod kostelem sv. Jakuba. Brno díky tomu může nejen přilákat více turistů, ale i připomenout Brňanům barvitou historii města, tradice a zvyklosti, původní řemesla a každodenní život jejich předků. Podzemní království naplno otevírá své brány, račte vstoupit.

Kostnice u sv. Jakuba

Jakubské náměstí s dominantou kostela svatého Jakuba a s moderní Zlatou kašnou v místech původní studny tvoří jedno z nejhezčích míst historického centra Brna. Nyní se jeho atraktivita ještě zvýší, neboť zde byla zpřístupněna historicky a společensky velmi cenná památka – Kostnice pod kostelem svatého Jakuba.

„Naši předkové vybudovali pod historickým Brnem architektonické skvosty, které by neměly jeho obyvatelům a návštěvníkům zůstat skryty. Rekonstrukce a zpřístupnění kostnice má pro Brno obrovský význam, neboť pomáhá lépe zmapovat historii města od jeho založení až do konce 18. století, kdy byl hřbitov kolem kostela postupně zrušen. Věřím, že otevření kostnice ocení nejen současníci, ale i generace budoucí,“ vysvětlil primátor města Brna Roman Onderka.

Je přímo symbolické, že kostel je zasvěcen sv. Jakubovi Většímu, patronu poutníků a cestovatelů. Lze totiž předpokládat, že za unikátní kostnicí připutuje nejen mnoho brněnských a tuzemských návštěvníků, ale také velký počet těch zahraničních.

Majestát smrti patří k životu
Pohřební rituál, jímž se živí vyrovnávají s tajemnou a bolestnou smrtí svých blízkých a bližních, je i pro současného člověka opředen mystikou a od nejstarších dob prochází vývojem.

Mezi 5.–9. stoletím bylo v našich zemích spalování ostatků nahrazeno pohřbíváním do země a k tomu začaly být zřizovány stálé hřbitovy u farních kostelů, v jejichž kryptách nacházeli spočinutí nejzámožnější a privilegovaní jedinci. Od 11. století byli zámožní lidé pohřbíváni v dřevěných rakvích, od 15. století se tento způsob rozšířil ve městech i na venkově u všech sociálních vrstev.

Středověké hřbitovy byly velmi neutěšeným místem s tristními hygienickými podmínkami a všudypřítomným zápachem. Stálým pohřbíváním se hřbitov, zvláště ve městech obklopených hradbami, zaplnil a přemísťováním těl a kostí při rušení starých a zřizování nových hrobů vyvstala potřeba ukládat zbylé ostatky na určité místo. A k těmto účelům vznikaly od 13. do 18. století po celé Evropě kostnice (osária), z nichž mnohé se dochovaly dodnes.

Kompletní obsah dvoustrany najdete v červencovém čísle Brněnského Metropolitanu.